Právo

Římská úmluva o právu použitelném pro závazky ze smluv (1)

Evropská komise vydala v této věci tzv. Zelenou knihu – uveřejněna dne 14. 1. 2003 („Green paper“ pod označením COM 2002 654 final), kde položila jak členským státům, tak i široké veřejnosti celkem 20 otázek, které se právě dané problematiky týkaly (nejde ale pouze o problematiku přeměny ŘÚ do komunitárního instrumentu, ale také o potřebu modernizovat četná ustanovení Úmluvy, a to nejen v důsledku přeměny samotné). Evropská komise obdržela celkem na osmdesát reakcí.

Nástroje obchodní politiky ES týkající se ochranných opatření - 1. část

Tento článek se zabývá problematikou obchodní politiky v rámci ES, jakož i používáním zákonných nástrojů, určených k regulaci mezinárodního obchodu. Pro komplexní představu čtenáře je okrajově věnována pozornost i historii evropské integrace, postavení členských států a otázce pravomocí.

Principy evropského smluvního práva

V současné době žádný jednotný evropský Kodex, který by se týkal problematiky soukromého, resp. smluvního práva. Nicméně myšlenka existence tohoto Kodexu není do budoucna považována většinou autorů za zcela nereálnou.Samotná podstata Evropského společenství – tedy existence jednotného vnitřního trhu však přímo vyžaduje, aby k těmto unifikačním snahám přistupováno bylo a byla tak odbourávána nejistota účastníků právních vztahů.

Systém ochrany lidských práv na základě Paktů z roku 1966

Moderní mezinárodněprávní ochrana lidských práv se začíná vyvíjet až na konci druhé světové války jako reakce na tento konflikt, vyvražďování politických odpůrců a rasových či etnických skupin. Vznik mezinárodního práva lidských práv je spojen s poznáním, že existuje jednota vnitřní a zahraniční politiky státu.

Subjekty správního práva, orgány státní správy

Subjektem správního práva může být ten, komu správní právo přiznává právní subjektivitu, ten kdo ve smyslu norem správního práva takovou subjektivitou disponuje. Subjektem práva je tedy ten, kdo je nositelem práv a povinností stanovených normami správního práva. U subjektů správního práva lze lišit mezi subjekty, které vykonávají veřejnou správu, a mezi subjekty, vůči kterým je veřejná správa vykonávána.Subjekty správního práva, které vykonávají veřejnou správu jsou tzv. subjekty veřejné správy, a jako takové jsou představovány státem, respektive orgány státní správy, a dále tzv. veřejnoprávními korporacemi a jejich orgány.