Logo AP CPSSUAS CPSSU Plzeň


Internetový politologický časopis e-Polis

Kontakt na tvůrce tohoto webu Mapa serveru Nastavit jako domovskou stránku

verze pro tisk

Haiti-failed state?


Haiti-failed state?
Mgr. Martina Nováková
23. prosinec 2008
Zobrazeno 6138x
Mezinárodní vztahy
Hodnocení
Žádný komentář
Verze pro tisk
Literatura

1. Úvod

Haiti je nejstarší černošskou republikou na světě, zároveň ovšem také nejchudší zemí na americkém kontinentu. [1] Jedná se o ústavní demokracii, která byla obnovena v roce 1995 po vojenském převratu. [2] Společně s Dominikánskou republikou se rozkládá na karibském ostrově Hispaniola. [3] Haiti se nachází v západní části ostrova a Dominikánská republika ve východní, přičemž jsou odděleny hranicí dlouhou 360 km. Haiti je úředně rozděleno na deset departementů. [4] Hlavním městem je Port-Au-Prince. Úředními jazyky jsou francouzština a kreolština.

Země je politicky nestabilní a ekonomicky stagnuje. Zároveň se potýká s velkými sociálními problémy. Největší spor představují rozpory mezi většinovým černošským obyvatelstvem (95%) a menšinovou skupinou mulatů a bílých (5%), které se datují již z dob před získáním nezávislosti. Další problém představuje stratifikace společnosti, kdy na jedné straně existuje malá skupina zbohatlíků, na straně druhé převážná většina chudých. Ekonomická situace země není příznivá a výše zmíněné sociální problémy nedávají příliš nadějí na její zlepšení. Náboženské složení země nepředstavuje výraznější problém (římští katolíci 80%, protestanti 16%, ostatní 4%).

2. Základní data, makroekonomické ukazatele

Haiti má dle odhadů z července letošního roku 8 924 553 obyvatel. [5] Z toho více jak 80% obyvatel žije v chudinských čtvrtích bez přístupu k tekoucí vodě a kanalizace, pod hranicí chudoby. Téměř dvě třetiny Haiťanů žijí v zemědělských oblastech a jsou závislé na tomto sektoru. Průměrný věk obyvatel je 57,56 let. Věková struktura odpovídá méně rozvinutým zemím: 41,8% obyvatel ve věku 0-14 let, 54,7% ve věku 15-64 let, 3,5% obyvatel starších 65 let. [6] Průměrný počet narozených dětí na jednu ženu byl dle odhadů v polovině roku 2008 4.79. [7]

Haiti se potýká s největší úmrtností kojenců, dětí do pěti let a matek na západní polokouli. Obyvatelé umírají na běžné choroby, jako jsou průjem, dýchací infekce, malárie a tuberkulóza. Kolem 60 % Haiťanů, žijících především na venkově, nemá přístup k základní zdravotní péči. Odhaduje se, že přibližně 5,6% obyvatel Haiti ve věku 15-49 let žije s HIV/AIDS. Předpokládá se, že toto číslo zahrnuje i 19 000 dětí. [8] Léky jsou pro běžné obyvatele těžko dostupné.

Růst HDP v roce 2007 činil 3,2 %. Rozloženo do jednotlivých sektorů: 28% zemědělství, 20% průmysl a 52% služby. [9] Inflace byla v roce 2007 ve výši 8,5%, což lze považovat za velký úspěch. Pro srovnání, v roce 2003 dosáhla inflace neuvěřitelné výše 42,7%. [10] Od tohoto roku se ji daří snižovat.

Ze zemědělských plodin se pěstuje káva, mango, cukrová třtina, rýže a obilí. Ve větším množství se těží dřevo. V průmyslovém odvětví se Haiťané zaměřují na cukrovarnictví, mlynářství, textilnictví a výrobu cementu. Exportními produkty a výrobky jsou oděvy, olej, kakao, mango a kafe. Největšími exportními partnery jsou Spojené státy americké (USA) (73,5%), dále Dominikánská republika (8,9%) a Kanada (3.3%). [11] Do země se dováží především potraviny, průmyslové zboží, strojní a dopravní zařízení, palivo a suroviny. Největšími importéry jsou opět Spojené státy (41,2%), dále Nizozemské Antily (14,9%), Brazílie (4,8%) a Čína (4,7%). [12]

Země se potýká s vysokou nezaměstnaností a částečnou zaměstnaností. Více než dvě třetiny práceschopného obyvatelstva nemají formální práci. [13] Pro některé druhy prací jsou využívány i děti. Přibližně tisícovka haiťanských dětí je využívána jako poslíčci, vyzvědači a také jako vojáci pro armádní gangy v hlavním městě Port Au Prince. [14]

Gramotnost v zemi činí necelých 53%. Jen něco přes polovinu dětí ve školním věku je zapsáno ve škole. Méně než 2% haiťanských dětí dokončí střední školu. [15] Mnoho škol se zavřelo, neboť učitelé kvůli strachu z násilí nechodí do škol. V zemi se angažuje UNICEF a v konkrétní iniciativě „Back to School“ se snaží o návrat 19 000 dětí a 350 učitelů do škol. [16] Dále se snaží pomáhat při budování nových škol.

Země se potýká s velkou korupcí, především v soudním systému a policejních složkách. Další problém představují drogy. Haiti se stalo překládkovým místem pro kokain směřující především z Kolumbie do Spojených států a Evropy.

Velký příjem představuje pro Haiti zahraniční rozvojová pomoc, směřující především do humanitární sféry. Důležitým příjmem obyvatel jsou tzv. remitance. [17] Rovnají se téměř čtvrtině HDP státu. Ročně získají Haiťané touto cestou více než bilion dolarů, přičemž tyto příjmy každoročně stoupají. [18]

3. Historický vývoj

Ostrov Hispaniola objevil v roce 1492 Kolumbus. Španělští dobyvatelé začali na ostrov dovážet černé otroky a vyvražďovat původní obyvatele. Na počátku 16. století se ostrov stal součástí španělské kolonie Santo Domingo a byl využíván jako základna pro výpravy Španělů na západní polokouli. V roce 1697 byla oblast dnešního Haiti postoupena Francii. Francouzi do země přiváželi velké množství afrických otroků. Za jejich nadvlády začala oblast významně prosperovat, zatímco území ostrova nacházející se pod nadvládou Španělska nezaznamenalo výraznější rozkvět. V 18. století patřila oblast dnešního Haiti k nejbohatším koloniím na západní polokouli. Vyvážela se především káva a cukr. Velký rozkvět zaznamenalo lesnictví, které ale vedlo k degradaci životní prostředí.

V letech 1791-1802 proběhlo slavné povstání otroků vedené Toussaintem L'ouverturem, které jako jediné na světě vedlo v roce 1804 k vyhlášení nezávislosti. Ačkoliv bylo Haiti prvním karibským státem, který získal nezávislost, nedokázalo vytvořit stabilní vládu. Následující desetiletí byla ve znamení nestability a bojů. Haiti bylo pod nadvládou armády a movitých statkářů. Velmi záhy se z nejbohatší francouzské kolonie na západní polokouli stala nejchudší svobodná země.

Situace byla natolik vyhrocená, že se Spojené státy rozhodly intervenovat. Mezi lety 1915 až 1934 byly na území Haiti rozmístěny americké vojenské jednotky, které se snažily docílit politické stabilizace země. V této době ovšem na povrch vypluly základní problémy: chudoba, platební neschopnost, závislost na vývozu jedné pěstované plodiny a otázka ekonomické a administrativní centralizace. [19]

V roce 1957 byl haitským prezidentem zvolen Francois Duvalier (tzv. „Papa Doc“). Od tohoto roku můžeme datovat diktaturu klanu Duvalierů, která trvala až do roku 1986. Po nástupu Francoise Duvaliera do funkce došlo k utlačování odpůrců, konkurenti a nepohodlní příslušníci haitské armády byli odstraněni. Hlavním nástrojem nového prezidenta byla skupina ozbrojených banditů tontons macoutes. Francois Duvalier se snažil do svých rukou soustředit veškerou moc ve státě. V roce 1964 se prohlásil prezidentem na doživotí. Po jeho smrti v roce 1971 nastoupil do prezidentského úřadu jeho syn Jean-Claude Duvalier (tzv. „Baby Doc“). Jeho pozice v zemi byla neudržitelná. Obtížná ekonomická situace země spolu s vleklou hospodářskou krizí a nedostatek zkušeností vedly k tomu, že prezidentovi příznivci se přidali na stranu odpůrců. Poté, co Spojené státy ukončily v roce 1986 svou podporu, Jean-Claude utekl ze země. [20]

V letech 1986-1990 byly u moci dočasné vlády. Situace v zemi se zhoršovala, dočasní představitelé státu nebyly schopni a ochotni uskutečnit zásadní reformy, ačkoliv je k tomu přední světoví ekonomové nabádali.

Pod dohledem Organizace spojených národů (OSN) proběhly v roce 1990 svobodné prezidentské volby, které vynesly k moci levicově smýšlejícího římskokatolického kněze Jeana-Bertranda Aristideho. Ve volbách získal více než 67% hlasů. Toto vysoké číslo lze odůvodnit tím, že zastupoval „zoufale zuboženou většinu obyvatel Haiti“. [21] Po svém nástupu do funkce se snažil zavést potřebné reformy. Pokoušel se o přestavbu zemědělství, zavést sociální politiku a zlepšit postavení armády. Některé změny se ale přímo dotýkaly zájmů vlastníků půdy a privilegované městské elity, zároveň se tyto reformy a další prezidentovy záměry zdály být v rozporu se zájmy armády, což vedlo v roce 1991 k vojenskému puči. Aristide ve funkci prezidenta Haitské republiky setrval pouhých sedm měsíců, po zmíněném vojenském puči byl sesazen a utekl do Venezuely.

Situace v zemi se po vojenském převratu nikterak nezlepšila. Mnoho obyvatel bylo zavražděno, mnoho jich ze země uprchlo. Došlo k prudkému ekonomickému poklesu.

Odstranění Aristida z prezidentského postu Haiti se nelíbilo Spojeným státům ani dalším latinskoamerickým zemím. V kontextu konce studené války a formování nových demokracií to mnohé latinskoamerické země braly jako ohrožení vlastních pozic. Z tohoto důvodu se Organizace amerických států (OAS) s podporou USA a některých evropských států snažila o Aristidův návrat.

Na základě žádosti svrženého prezidenta Aristida byla na Haiti v roce 1993 rozmístěna společná mise OSN a OAS tzv. Mezinárodní civilní mise na Haiti (MICIVIH), která měla za úkol monitorovat dodržování lidských práv, neboť se situace v zemi rapidně zhoršovala.

Haiti muselo čelit silnému tlaku USA a světovému bojkotu OSN. Na zemi bylo uvaleno zbrojní a ropné embargo. V roce 1994 bylo uvaleno i embargo obchodní, vztahující se na veškeré zboží vstupující do země, mimo humanitárních dodávek. Toto embargo postihlo především montovny závislé na trhu Spojených států. „Zaměstnanost v tomto sektoru poklesla z 80 000 na 17 000 pracovníků“. [22]

Za vojenské intervence Spojených států se v roce 1994 podařilo Aristida opět dostat k moci. Rada bezpečnosti OSN zrušila veškeré sankce. K návratu soukromých národních a zahraničních investic ovšem docházelo velmi pomalu. V letech 1993-1996 byly na Haiti přítomny mírové jednotky OSN (UNMIH), které měly pomoci s implementací „Governors Island Agreement“ z 3. července 1993. [23] Jednalo se o první peacekeepingovou operaci v zemi.

V roce 1995 proběhly parlamentní volby. [24] Vyhrála proaristidovská strana Lavalas, která se snažila zavést úspornou politiku, za což byla kritizována. V prezidentských volbách, [25] které proběhly v roce 1996, vyhrál René Préval a stal se tedy novým haitským prezidentem. V té době na Haiti probíhala vlna násilností. Prezident Préval se snažil o částečnou liberalizaci obchodu a cel, reformu finančního sektoru, privatizaci některých státních podniků a o vytvoření podmínek vedoucích k růstu privátního sektoru. Tyto reformy byly úspěšné jen částečně. V zemi stále pokračovala politická krize a z tohoto důvodu došlo k ustavení nové mise, tzv. Mezinárodní civilní podpůrná mise na Haiti (MICAH), jejímž úkolem bylo podpořit vytvoření demokratických institucí. [26] Mise byla oficiálně ukončena v únoru 2001.

Na základě velmi sporných voleb se v roce 2001 k moci opětovně dostal Jean-Bertrand Aristide. Parlamentní volby opět vyhrála strana Lavalas, navíc v parlamentu získala většinu. Haitská opozice, stejně jako členové mezinárodního společenství, odmítla výsledky voleb respektovat a obvinila vládu z jejich manipulace. [27] Mezi vládou a opozicí se nedařilo nalézt dialog, sílily hlasy volající po rezignaci současného prezidenta. Karibské společenství (CARICOM) a OAS se marně snažily strany sporu usmířit. Situace se vyhrotila v roce 2004 při oslavách dvoustého výročí nezávislosti Haiti. Rozpoutala se vlna násilí, nastala vážná politická krize, která vedla k dalšímu, v pořadí již druhému, útěku prezidenta Aristida do exilu. Rada bezpečnosti OSN bezprostředně schválila rezoluci 1529, která vedla k vyslání jednotek Dočasných mezinárodních sil (MIF) na Haiti. [28] O několik měsíců později (duben 2004) došlo na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1542 k ustavení Stabilizační mise OSN na Haiti (MINUSTAH). [29] Ta začala svou činnost 1. června 2004 a od 25. června převzala odpovědnost za situaci v zemi od jednotek MIF. [30] Mise je v zemi nadále činná. Její mandát je široký, má za úkol udržet stabilitu a bezpečnost v zemi, stará se o demobilizaci a odzbrojení bojovníků a jejich znovuzačlenění do společnosti, snaží se bránit nelegální migraci Haiťanů do Dominikánské republiky. Dohlíží nad dodržováním lidských práv, dodržováním zákonů apod. V roce 2006 pod dohledem jednotek MINUSTAH proběhly obecní, parlamentní a prezidentské volby. Novým prezidentem byl zvolen René Préval, který je ve funkci dodnes a snaží se dojít k určitému politickému smíření. Dobrým znamením bylo utvoření velké koalice všech významných politických hráčů po volbách. Mise OSN koordinuje svou činnost s regionálními organizacemi – OAS a CARICOM.

4. Failed State Index

Na přelomu července/srpna roku 2005 Foreign Policy magazine představil tzv. The Failed States Index (FSI), který hodnotí dle 12 sociálních, ekonomických, a politických kritérií stav ve vybraných zemích. V roce 2005 bylo zařazeno do hodnocení dle tohoto indexu 76 zemí, [31] ve druhé výroční zprávě z roku 2006 bylo ohodnoceno 146 zemí, [32] v roce 2007 to bylo již 177 zemí [33] a v letošním roce taktéž 177 zemí. [34] Výsledkem je zpráva, ve které se konstatuje, že téměř 2 miliardy lidí žije v zemích, které nejsou bezpečné. Dle indexu jsou nejslabšími státy především africké státy, dále se v tomto hodnocení objevují země z Asie, východní Evropy, Latinské Ameriky a Středního východu. Haiti v těchto hodnoceních skončilo vždy mezi nejohroženějšími zeměmi. V roce 2005 bylo na 10. místě (99. bodů), [35] v roce 2006 obsadilo 8. místo (104,6 bodů), [36] v roce 2007 získalo 11. místo (100,9 bodů) [37] a v letošním roce je na 14. místě (99,3 bodů). [38] Je vidět, že se situace v Haiti mírně lepší, přesto neustále patří mezi nejnestabilnější země světa. Aby se země stala průměrnou stabilní zemí, musela by mít pod 60 bodů a ty nejstabilnější země světa dle těchto kritérií mají pod 30 bodů.

5. Závěr

Dle Failed State Indexu, který hodnotí dle 12 sociálních, ekonomických, a politických kritérií stav ve vybraných zemích, patří Haiti mezi nejohroženější země světa. Jak jsem se snažila výše ukázat, Haiti se potýká s nejrůznějšími problémy. Země není ekonomicky ani politicky stabilní, potýká se s různorodými sociálními problémy. Obyvatelé žijí v chudobě, mnohdy nemají přístup k vodě, základním potravinám a lékům. Většina Haiťanů žije na venkově a živí se zemědělstvím. Pozemní komunikace téměř neexistuje, zemědělství se jen velmi pozvolna modernizuje. Rozsah korupce ve státní správě je alarmující. Problém představuje obchod s drogami a migrace zručných obyvatel. O zemi nemají zájem zahraniční investoři, jednou z hlavních příčin je politická nestabilita. Všechny problémy jsou navzájem provázány a je těžké se z této spirály vymotat. Navíc se země nachází v oblasti častých přírodních katastrof, což vždy vede k zhoršení situace. V zemi se angažují různé humanitární agentury a fondy, situace se ovšem žádným zásadním způsobem nelepší.

Na území Haiti se dodnes nachází vojenské jednotky OSN. V zemi se angažují regionální organizace OAS a CARICOM. V minulosti musely do vnitřní politiky země zasáhnout zahraniční mocnosti několikrát. Již v letech 1915-1934 byly na území Haiti rozmístěny vojenské jednotky Spojených států amerických. V roce 1993 byla v zemi rozmístěna společná mise OSN a OAS, která monitorovala dodržování lidských práv a vyšetřovala případy jejich porušování. Po svržení vojenské vlády v roce 1994 došlo k rozpuštění armády a policie. Nové policejní složky byly vytvořeny a vycvičeny Spojenými státy. Od roku 1994 působí v zemi peacekeepingové síly Spojených národů. První misí v zemi byla UNMIH (1993-1996), [39] další v pořadí byla podpůrná mise UNSMIH (1996-1997), [40] přechodná mise UNTMIH (1997) [41] a mise MIPONUH (1997-2000), která pomáhala vytvořit civilní policejní složky. [42] V roce 2000 byla na základě rezoluce OSN ustavena operace MICAH, jejímž úkolem bylo podpořit vládu při vytváření demokratických institucí. V době politické krize v roce 2004 rozhodla RB OSN o vyslání Dočasných mezinárodních sil. Od roku 2004 v zemi operuje mise MINUSTAH, která se snaží o celkovou stabilitu země (viz výše).

Do Haiti plyne rozsáhlá rozvojová pomoc. Největším donorem jsou tradičně Spojené státy, dále Kanada, EU, Japonsko, Tchaiwan a také Kuba. Multilaterální pomoc poskytují Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Meziamerická rozvojová banka (IDB), OSN a její agentury. [43] Rozvojová pomoc je určená především pro humanitární potřeby, dále směřuje do programů rozvoje zemědělství, ochrany životního prostředí, zlepšení stavu vzdělání, programů zdravotní péče, zlepšení bezpečnosti a ekonomického růstu.

Na závěr lze jen konstatovat, že ačkoliv bylo Haiti v 18. století jednou z nejbohatších oblastí na západní polokouli, velmi záhy se stalo zemí nejchudší. Příčinou by mohlo být brzké získání nezávislosti, které vedlo k politické nestabilitě. Nevhodné ekonomické politiky, poškození životního prostředí, zastaralost využívaných technologií, migrace zručné populace, korupce soudního systému a nedostatek veřejných investic do lidských zdrojů – to vše je příčinou dnešní ekonomické stagnace.


Poznámky pod čarou

[1] Oxfordský slovník světové politiky (2000). Praha: Ottovo nakladatelství s. r. o., s. 223; Kolektiv autorů (2005). Vlády a vládcové. Jak se kde vládne. Praha: Fortuna Print, s. 185.

[2] Platí ústava z roku 1987.

[3] Ostrov Hispaniola byl od 16. století pod španělskou nadvládou. V roce 1697 byla oblast dnešního Haiti postoupena Francii, zatímco Dominikánská republika zůstala pod španělskou nadvládou. Rozdělení ostrova je tedy pozůstatkem z koloniálních dob (viz kapitola 3).

[4] Artibonite, Centre, Grand 'Anse, Nippes, Nord, Nord-Est, Nord-Ouest, Ouest, Sud, Sud-Est.

[5] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ha.html, 9. 11. 2008.

[6] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ha.html, 9. 11. 2008.

[7] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ha.html, 9. 11. 2008.

[8] http://www.unicef.org/infobycountry/haiti.html , 12. 11. 2008.

[9] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ha.html, 9. 11. 2008.

[10] http://www.businessinfo.cz/cz/sti/haiti-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1001435/, 10. 11. 2008.

[11] Údaj z roku 2007 ( https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ha.html, 9. 11. 2008).

[12] Údaj z roku 2007 ( https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ha.html, 9. 11. 2008).

[13] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ha.html, 9. 11. 2008.

[14] http://www.unicef.org/infobycountry/haiti.html , 12. 11. 2008.

[15] http://www.unicef.org/infobycountry/haiti.html , 12. 11. 2008.

[16] http://www.unicef.org/infobycountry/haiti.html , 12. 11. 2008.

[17] Remitance jsou peníze nebo zboží, které přicházejí do země od migrantů pobývajích v zahraničí. Někteří autoři remitance považují za alternativní nástroj rozvoje ekonomiky chudých států ( http://www.rozvojovka.cz/remitence-nebo-rozvojova-pomoc_200_36.htm, 13. 11. 2008).

[18] V roce 2004 získali Haiťané více než $930 milionů prostřednictvím remitancí, což je dvakrát více než v roce 1999 (Orozco, M. (2006). Understanding the remittance economy in Haiti. Paper commissioned by the World Bank, s. 5). V roce 2006 dosáhly remitance výše $1,65 bilionu, přičemž nejvíce peněz plynulo do země od haitské diaspory ve Spojených státech, Kanadě, Francii, Dominikánské republice a na Bahamách ( http://www.iadb.org/news/detail.cfm?language=English&id=3637 ).

[19] Oxfordský slovník světové politiky (2000). Praha: Ottovo nakladatelství s. r. o., s. 224.

[20] Exil našel ve Francii.

[21] Oxfordský slovník světové politiky (2000). Praha: Ottovo nakladatelství s. r. o., s. 224.

[22] http://www.businessinfo.cz/cz/sti/haiti-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1001435/, 10. 11. 2008.

[23] http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unmih.htm, 12. 11. 2008.

[24] Volby do Poslanecké sněmovny Haiti probíhají jednou za čtyři roky. Volí se 83 členů v přímých a všeobecných volbách. Volby do Senátu probíhají jednou za šest let a volí se 27 členů.

[25] Prezident je volen na pět let v přímých a všeobecných volbách.

[26] http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1251 , 12. 11. 2008.

[27] http://www.un.org/Depts/dpko/missions/minustah/background.html , 12. 11. 2008.

[28] Multinational Interim Force (MIF).

[29] United Nations Stabilization Mission in Haiti ( http://www.un.org/Depts/dpko/missions/minustah/, 12. 11. 2008).

[30] http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1251 , 12. 11. 2008.

[31] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=103&Itemid=325 , 12. 11. 2008.

[32] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=104&Itemid=324 , 12. 11. 2008.

[33] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=229&Itemid=366 , 12. 11. 2008.

[34] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=292&Itemid=452 , 12. 11. 2008.

[35] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=103&Itemid=325 , 12. 11. 2008.

[36] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=104&Itemid=324 , 12. 11. 2008.

[37] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=229&Itemid=366 , 12. 11. 2008.

[38] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=292&Itemid=452 , 12. 11. 2008.

[39] http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unmih.htm, 12. 11. 2008.

[40] http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unsmih.htm, 12. 11. 2008.

[41] http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/untmih.htm, 12. 11. 2008.

[42] http://www.un.org/Depts/dpko/missions/minustah/background.html , 12. 11. 2008.

[43] http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/1982.htm, 13. 11. 2008.

Použitá literatura

  1. Kolektiv autorů (2005). Vlády a vládcové. Jak se kde vládne. Praha: Fortuna Print.
  2. Orozco, M. (2006). Understanding the remittance economy in Haiti. Paper commissioned by the World Bank (online: http://isim.georgetown.edu/Publications/RCRCCPubs/Orozco/Understanding%20the%20remittance%20economy%20in%20Haiti.pdf, 13. 11. 2008).
  3. Oxfordský slovník světové politiky (2000). Praha: Ottovo nakladatelství s. r. o.
  4. Svojanov, R. (2008). Remitence nebo rozvojová pomoc? (online: http://www.rozvojovka.cz/remitence-nebo-rozvojova-pomoc_200_36.htm, 13. 11. 2008).

Internetové zdroje


Jak citovat tento text

Nováková, Martina. Haiti-failed state? [online]. E-polis.cz, 23. prosinec 2008. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/333-haiti-failed-state.html>. ISSN 1801-1438.


Hodnocení

Hodnocení: 3.9 hvězdiček/ Hodnoceno: 10x


[Mgr. Martina Nováková] [Zobrazeno 6138x] [23. prosinec 2008]
[Mezinárodní vztahy] [no comments] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

Další články z této kategorie

Další články autora


Vložit komentář

Jméno:
E-mail:
Naše hlavní město (ochrana proti SPAMU):

Komentáře

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval!

Využíváte dostatečně svojí kancelář? Pokud ne, tak ušetřete přes virtuální kancelář Praha již za 350 Kč měsíčně.




Galerie


Novinky a aktuální dění


Nejlépe hodnocené články


Nejčtenější články

Komentáře

LADIK: Generál a CIA
[14.10.2014 09:23]
P. S.:: Problém malého národa a Masarykův nacionalismus
[2.10.2014 13:51]
Lada Grmelová: Skotsko: Samostatnost, nebo raději ne?
[1.10.2014 19:16]
Tomáš Grulich: Problém malého národa a Masarykův nacionalismus
[1.10.2014 14:04]
Mark156516: Jak Tomio Okamura rámuje problematiku menšin
[1.8.2014 10:52]

e-Polis.cz na Facebooku


Exporty


ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam ico ambiente

Fakulta filosofická