Volby do Evropského parlamentu v České republice (2004)

 25. květen 2008  Bc. Martina Blafková   komentáře

Ve dnech 10. a 11. června 2004 se pro české voliče uskutečnily první volby do Evropského parlamentu (EP). Ačkoliv voliči projevili velký zájem o referendum o vstupu České republiky do Evropské unie, účast ve volbách do EP se již nesetkala s větším zájmem. Volby silně poznamenala vnitropolitická situace, především pokles preferencí ČSSD, a vyznačovaly se i úspěšnou kampaní malých politických subjektů.

Volby do Evropského parlamentu  v České republice (2004)Volby do Evropského parlamentu v České republice (2004)

Ve dnech 10. a 11. června 2004 se pro české voliče uskutečnily první volby do Evropského parlamentu (EP). Ačkoliv voliči projevili velký zájem o referendum o vstupu České republiky do Evropské unie, účast ve volbách do EP se již nesetkala s větším zájmem. Volby silně poznamenala vnitropolitická situace, především pokles preferencí ČSSD, a vyznačovaly se i úspěšnou kampaní malých politických subjektů.

1. Volební kampaň

Kampaň před evropskými volbami nebyla nikterak výrazná ani odlišná od běžných kampaní při národních parlamentních volbách. Vesměs převažovala témata vnitrostátní politiky a „poskytla dvěma hlavním opozičním stranám příležitost zaútočit na vládní politiku“. [1]

Politické strany volily jasná hesla, někdy silně apelující na nacionální cítění voličů a na billboardech se objevovali známé tváře. ODS apelovala svou kampaní na konzervativní smýšlení voličů a jejich strach z nových a překotných změn. Zvolila hesla jako „Žádné experimenty! Volte najisto. VOLTE ODS!“, která podpořila známými tvářemi z ODS vždy doprovázenými předsedou ODS Miroslavem Topolánkem.

Komunistická strana Čech a Moravy vsadila především na nacionální cítění a obavy voličů. Ve volební kampani a na kandidátních listinách se objevily i osobnosti mimo členskou základnu strany. Jak uvádí Christian Lequesne a Michel Perottino, KSČM ve své kampani zdůraznila především nebezpečí plynoucí z Německa a jeho úsilí dosáhnout zrušení Benešových dekretů. [2]

Stranické preference ČSSD zaznamenaly v době voleb do Evropského parlamentu značný propad způsobený špatným obrazem a nízkou popularitou vlády Vladimíra Špidly. ČSSD pak ve volební kampani uškodilo především nasazení Libora Roučka, nepříliš charismatického kandidáta, na čelo kandidátní listiny, volební kampaň ČSSD nebyla příliš výrazná, zajímavá a podle výsledků voleb ani úspěšná.

Tragickým případem voleb se stala i US-DEU, která kromě podpory evropské integrace, nedokázala svůj program odlišit od ODS. Soustavný úpadek strany a jejích stranických preferencí se projevil tím, že „značná část původních voličů Unie svobody podpořila kandidátku SNK-ED vedenou Josefem Zielencem, která je US-DEU ideologicky blízká“. [3]

KDU-ČSL, jako jediná vládní strana nezaznamenala propad přízně voličů. Ve své volební kampani vsadila na převahu Evropské lidové strany v EU, s heslem „Lidovci prosadí nejvíc“.

Největší odlišností evropských voleb byl výrazný úspěch malých politických subjektů. „Sdružení nezávislých kandidátů-Evropští demokraté (SNK-ED) a hnutí Nezávislých (NEZ), jež nezískaly ani jeden mandát v předchozích volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002, byly úspěšné a získaly dohromady celkem pět procent mandátů“ (Dančák; Fiala; Hloušek, 2005: 217). Oba malé politické subjekty měly ve svém čele osobnosti, Josefa Zieleniece (SNK-ED), Vladimíra Železného a Janu Bobošíkovou (Nezávislí), dlouhodobě se angažující ve veřejném či politickém životě. SNK-ED preferovali ve své volební kampani obraz silně proevropsky orientované strany, naopak Nezávilí (především Vladimír Železný) se prezentovali jako silně národně orientovaný politický subjekt s důrazem na národní zájmy České republiky v Evropské unii.

Volební kampaň potvrdila „tendenci sankčního hlasování v evropských volbách namířeného proti hlavní vládní straně, která přichází s reformami, a které se nepodařilo snížit nezaměstnanost“. [4] Pouze málo politických stran zaměřilo svou kampaň na evropská témata, přičemž opozičním stranám přinesl tento krok výrazný úspěch. Hlavními preferovanými tématy kampaně byly nezaměstnanost a zemědělství. Jak uvádí Pavel Šaradín a kolektiv, většina politických stran pojala kampaň vesměs pozitivně, negativní kampaň vedli pouze Zelení, kterým se v těchto volbách podařilo na sebe upoutat pozornost a vytvořit si tak předstupeň pro parlamentní volby v roce 2006. Média obecně věnovala malou pozornost volbám do EP, novým fenoménem kampaně se pak stal internet (Šaradín a kol., 2004: 191-199).

2. Předvolební průzkumy

Silným psychologickým impulzem pro rozhodování voliče jsou předvolební průzkumy. V případě voleb do Evropského parlamentu sehrály předvolební průzkumy asi největší roli v případě ČSSD a SNK-ED.

ODS byla stabilně v předvolebních průzkumech prezentována jako vítěz voleb na druhé pozici pak KSČM. Podle Pavla Šaradína a kolektivu však žádný předvolební průzkum neodhadl skutečnost, že jako třetí skončí koalice SNK-ED, která byla v průzkumech silně podceňována a naopak ČSSD silně přeceňována. Výzkumy také ukázaly, že většina voličů ODS poskytla svojí straně stabilní a kontinuální podporu.

Tabulka 1: Předvolební průzkumy voleb do EU
Tabulka 1: Předvolební průzkumy voleb do EU

Neočekávaný nárůst preferencí SNK-ED spolu s absolutním krachem ČSSD, byl asi největším překvapením. Na stranu SNK-ED se přiklonili především voliči, kteří nesdíleli konzervativní až negativní přístup některých stran k Evropské unii, a naopak hledaly stranu, která se prezentuje jasně proevropsky, je zastáncem evropského integračního procesu a spíše preferuje celoevropský přístup před obhajobou národních zájmů. Neúspěch České strany sociálně demokratické byl pak především odrazem domácí politické situace a krize vlády.

3. Volební systém pro volby do Evropského parlamentu

Hlavní zásady voleb do Evropského parlamentu upravuje Evropská unie tzv. Aktem o přímých a všeobecných volbách poslanců Shromáždění. Pavel Šaradín a kolektiv podotýkají, že tento „evropský volební zákon, který byl přijat v roce 1976, stanovuje především počty mandátů pro každou zemi či pravidla vzniku a zániku mandátu. Dalším významným zdrojem, z nějž vycházejí národní volební zákony pro volby do EP, je pak Směrnice 93/109/ES schválená v roce 1993. (Šaradín a kol., 2004: 118). Český volební zákon o volbách do EP vychází také z Ústavy České republiky (Listiny základních práv a svobod).

„Pokud se jedná o vlastní volební zásady, vychází návrh zákona takřka ve všech aspektech z principů voleb do Poslanecké sněmovny. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že celá země představuje jediný volební obvod, což plyne z toho, že počet volených poslanců do Evropského parlamentu za Českou republiku je poměrně malý“ (Šaradín a kol., 2004: 121-122).

Do Evropského parlamentu se v České republice volí proporčním volebním systémem kandidátních listin a existuje zde 5% uzavírací klauzule. K přepočítávání hlasů na mandáty se využívá d’Hondtova dělitele.

4. Výsledek voleb

Volební účast ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 byla jen 28%, přičemž se o přízeň voličů ucházelo 31 politických subjektů. Volby proběhly zhruba v polovině funkčního období koaliční vlády ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, ze tří vládních stran se však jedině křesťanským demokratům podařilo obhájit svou pozici. „Sociální demokraté (ČSSD) se hluboce propadli z 30, 2% na 8,8% hlasů. Unie Svobody (US-DEU), strana pravého středu, která se představila v roce 2002 v koalici s KDU-ČSL, také zaznamenala hluboký pokles popularity, který se odrazil v katastrofickém výsledku ohrožujícím samotnou existenci strany: 1,7% hlasů“. [5] Opozice využila vzrůstající nespokojenosti občanů s vládou a volby pojala jako referendum o vládě.

České politické strany si tedy rozdělily 24 mandátů z celkových 732 mandátů celého Evropského parlamentu. Výsledek voleb byl silně ovlivněn účastí, na kterou nejvíce doplatila ČSSD.

Jak uvádí Oskar Krejčí, ve volbách do Evropského parlamentu vítězí převážně strany pravého středu a voliči v eurovolbách často hlasují jinak, než v případě domácích voleb. Analýzou výsledků a programů stran je zřejmé, že strany, které v Česku projevovaly málo zdůvodněný eurooptimismus, vyvolávaly dojem, že špatně chápou povinnost reprezentovat své voliče. Pozoruhodným jevem pak byl úspěch dvou neparlamentních subjektů, SNK-ED a Nezávislých (Krejčí, 2006: 381-398).

Volby do Evropského parlamentu tedy byly charakteristické především malou účastí, zhruba 71% oprávněných voličů nepřišlo k volbám, zvítězily strany, které byly považované za euroskeptické a národně orientované, zvítězila pravice a opozice a podařilo se uspět i mimoparlamentním subjektům.

 Tabulka 2:Volební zisky stran postupujících do skrutinia v %
Tabulka 2:Volební zisky stran postupujících do skrutinia v %

Tabulka 3: Volební zisky stran – počet mandátů
Tabulka 3: Volební zisky stran – počet mandátů

Jak uvádí Pavel Šaradín, je při volbách podpora jednotlivým politickým stranám regionálně rozložena. Silně vyprofilované postavení má ODS v Čechách, KDU-ČSL na Moravě a KSČM v severních a západních Čechách. Ve srovnání s parlamentními volbami je patrné, že KSČM a KDU-ČSL zvítězily v okresech, které ve sněmovních volbách tíhly k sociální demokracii (Šaradín a kol., 2004: 237-246).

Tabulka 4 pak vysvětluje volby do Evropského parlamentu v kontrastu s volbami do Poslanecké sněmovny, kde je podle Lukáše Linka a Pata Lyonse jasně patrné, že výsledky zapadají do předpovědí teorie národních voleb druhého řádu (second-order national election thesis – SOET).

Tabulka 4: Změna volební podpory mezi volbami do PS PČR (2002) a volbami do EP
Tabulka 4: Změna volební podpory mezi volbami do PS PČR (2002) a volbami do EP

5. Europeizace českých politických stran

Vycházejme z obecně přijímané definice europeizace Roberta Landrecha, tedy že europeizace je „proces reorientace směru a podoby politiky do takové míry, že se politická a ekonomická dynamika EU stává součástí organizační logiky národních politik a tvorby politických rozhodnutí“ (Šaradín a kol., 2004: 81).

Postoj hlavních politických stran v ČR k Evropské unii je patrný v politických programech již od roku 1990. Většina programů politických stran je v prvních letech po revoluci proevropská s pozitivní vizí budoucího členství v Evropské unii. Jak uvádí, Pavel Šaradín a kolektiv, od roku 1998 je patrná programová orientace na konkrétnější témata a problémy Evropské unie, po roce 2002 již jsou názory na členství v EU rozrůzněné a evropská problematika hraje již zcela zásadní a dominantní roli.

Ačkoliv v roce 2004 hrála při volební kampani dominantní roli domácí témata, autoři uvádějí, že existuje vysoká míra korelace mezi výsledkem referenda a voličskou podporou proevropsky orientovaným stranám. Výraznější vliv europeizace na rozhodování voličů se však podle autorů projeví až časem (Šaradím a kol., 79-112).


Poznámky

[1] Lequesne; Perottino, In: http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=823 [cit. 29.4.2008].

[2] Lequesne; Perottino, In: http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=823 [cit. 29.4.2008].

[3] Lequesne; Perottino, In: http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=823 [cit. 29.4.2008].

[4] Lequesne; Perottino, In: http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=823 [cit. 29.4.2008].

[5] Lequesne; Perottino, In: http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=823 [cit. 29.4.2008].


Literatura

Tištěné zdroje

  1. Cabada, L.; Šanc, D. (2005): Český stranický systém ve 20. století. Plzeň, Aleš Čeněk
  2. Dančák, B.; Fiala P.; Hloušek, V. (eds.). (2005): Evropeizace: nové téma politologického výzkumu. Brno, MPÚ MU v Brně.
  3. Fiala, P.; Herbut, R. a kol. (2003): Systémy politických stran středoevropských zemí před vstupem do Evropské unie. Brno, MPÚ MU v Brně.
  4. Krejčí, O. (2006): Nová kniha o volbách. Praha, Professional Publishing.
  5. Šaradín, P. a kol. (2004): Volby do Evropského parlamentu v České republice. Olomouc, Periplum.

Elektronické zdroje

  1. Cabada, L.; Kustec Lipicer, S. (2004): Europeizace národních politických stran – příklad České republiky a Republiky Slovinsko [online]. <http://veda.fsv.cuni.cz/doc/KonferenceRCS/pol_cabada.doc > [cit. 29.4.2008].
  2. Česal, J. (2000): Názory naší veřejnosti na vstup České republiky do Evropské unie [online]. <http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=53 > [cit. 29.4.2008].
  3. Desný, P. (2000): Česká sociální demokracie a Evropská unie [online]. <http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=23 > [cit. 29.4.2008].
  4. Hulicius, E. (2004a): Jak funguje evropský parlament [online]. <http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=783 > [cit. 29.4.2008].
  5. Hulicius , E. (2004b): Evropské volby – co dál? [online]. <http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=808 > [cit. 29.4.2008].
  6. Lequesne, Ch.; Perottino, M. (2004): Evropské volby: Češi neprojevili velký zájem. [online]. <http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=823 > [cit. 29.4.2008].
  7. Schlemmer, M. (2004): Česká nepřipravenost na členství v EU – evropská agenda českých politických stran. [online]. <http://glosy.info/texty/ceska-ne-pripravenost-na-clenstvi-v-eu-evropska-agenda-ceskych-politickych-stran/ > [cit. 29.4.2008].
  8. http://www.volby.cz

Jak citovat tento text?

Blafková, Martina. Volby do Evropského parlamentu v České republice (2004) [online]. E-polis.cz, 25. květen 2008. [cit. 2017-08-17]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/volby-do-evropskeho-parlamentu-v-ceske-republice-2004.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 10x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(