REPORT: 30 let od Sametové revoluce. Kde jsme a kam dál?

 18. listopad 2019  Redakce e-Polis   komentáře

Konference konaná při příležitosti výročí třiceti let Sametové revoluce, byla zorganizována ve středu 30. října 2019 Akademickým spolkem studentů politických věd Západočeské Univerzity. Diskuze se v prvním bloku zúčastnili, kníže Karel Schwarzenberg, armádní generál Petr Pavel a diplomat Petr Kolář. Diskuze v druhém bloku naší konference se zúčastnil Luděk Niedermayer, který je poslancem na půdě Evropského parlamentu a moderátor Václav Morevec. Role moderátora konference se zhostil pan Radko Hokovský.

REPORT: 30 let od Sametové revoluce. Kde jsme a kam dál?REPORT: 30 let od Sametové revoluce. Kde jsme a kam dál?

Třicet let je doba, která uplynula od revoluce, jež pomohla k pádu komunistického režimu a v Československé republice znovuobnovila svobodu. Otázka, kde se dnešní společnost a politika nachází a kam dále směřuje, je dnešním podkladem k diskuzi. Současně, se hosté debaty budou zaobírat tématy počátku 90. let, které Českou politiku a společnost utvářely.

Karel Schwarzenberg vzpomíná na počátky spolupráce s Václavem Havlem a jeho tehdejší zvolení prezidentem Československé republiky, jako na „nejkrásnější okamžik“, který symbolizoval konec staré nepříznivé éry. „Byli jsme nadšení tehdejší prací, přesvědčeni, že musíme pro republiku něco udělat, abychom zem přivedli zdárně na Západ.“ Třebaže tehdejší rozhodnutí nepovažovali právě za jednoduchá a tým prezidenta Havla postrádal potřebné politické zkušenosti, práci, kterou společně odvedli, dělali s potřebným entuziasmem a jejich snažení pokládá za zdařilé. Havlova politika nebyla stranická, nikdo si tedy nezakládal na pravicové či levicové orientaci členů. „Byli jsme nadšení prací pro člověka, jako byl Václav Havel a pro revoluci a republiku.“ Když se vláda, začala odklánět od původní vize, Václav Havel odstoupil z funkce a jeho tým, společně s ním, včetně Karla Schwarzenberga, opustil hrad.

V další části Petr Kolář hovoří o začlenění České republiky do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Před 30 lety se Česká republika nacházela na rozcestí mezi Východem a Západem. Byla to doba, kdy se Česko muselo rozhodnout, ke komu se bude nadále řadit. A protože na území našeho státu, převládaly spíše integrační hodnoty a pohled na budoucí Evropu jako na sjednocenou, byli jsme, po vynaloženém úsilí, začleněni do západních struktur mezinárodních organizací. V počátcích pro nás bylo Švédsko „důležitým partnerem“, které s námi sdílelo své zkušenosti, nicméně nám také dávalo najevo, že „nejsme na stejné straně barikády, svůj díl práce si musíme odpracovat, nic nám nebude dáno zadarmo. Dalším důležitým partnerem pro nás byly Spojené státy americké: „Díky jejich tlaku na naše evropské spojence, proběhlo naše začlenění rychle a hladce“. Budování zahraniční politiky pro nás nebylo snadným úkolem, ale náš původní cíl vstoupit do západních struktur, se nám ve finále zdařil. Petr Kolář dodává: „budování zahraniční služby, stejně tak jako státu, je nekonečným příběhem“ a „splněno, tím ještě nemáme“.

Poslední část se rovněž věnuje členství České republiky v Evropské unii a Severoatlantské alianci, téma probírá Petr Pavel, který čerpá ze svých vojenských zkušeností. Revoluční rok 1989, byl vnímán českou armádou jako „úleva“ od dosavadního režimu. „S velkým očekáváním jsme přijali novou situaci, která nabídla nové možnosti a příležitosti. V prvních dnech jsme se snažili přijít s modelem, který by začal armádu měnit.“ Dodává, že to nebylo snadné. Armáda byla stavěna dle Sovětského vzoru a byla jeho aparátem i dosti kontrolována. „Armáda i společnost byla Sovětským svazem dobře zasíťovaná a zbavit se jeho složek byl jeden z prvních úkolů“. Zbývající členové armády, usilovali o to, aby se armáda přiblížila k západním standardům, tedy ke  spolupráci v NATO.  Tato spolupráce nám byla poměrně snadno umožněna: „přijali nás s otevřenou náručí“ dodává.  Důležitou roli, v otázce začlenění do západních struktur, pro nás sehrály Spojené státy americké. „Chtěly nám pomoci rozšířit zónu svobody, demokracie, stability, kterou ony samy považovaly za ten nejlepší systém“. Česká republika si po vstupu do NATO vedla dobře, hodnotí Petr Pavel, uloženou práci vykonávala s potřebným entuziasmem a nekladla si téměř žádné podmínky, to činilo z Armády České republiky žádaného spojence při různých akcích, kde si ostatní státy kladly svá omezení v boji. Od svého původního nadšení jsme upustili. „To, kam jsme se chtěli dostat, bylo naším univerzálním cílem od počátku a v okamžiku, kdy jsme se tam dostali, jako by nás to přestalo zajímat“. V závěru Petr Pavel dodává: „Lepší alternativa pro zajištění bezpečí našeho státu není, všechny jiné alternativy jsou dražší, vyžadují mnohem více lidí a jsou méně efektivní“. Namísto kritiky a zpochybňování těchto dvou mezinárodních organizací bychom je měli v budoucnu více podpořit konstruktivními návrhy a přispět k jejich zkvalitnění.

V druhé části naší debaty se pan europoslanec Luděk Niedermayer věnuje jedné z nejdůležitějších otázek dneška. A tím je, zda v naší zemi přijmout Euro nebo ne, a svůj výklad prolíná integračními procesy ČR a EU. K otázce zda přijmout Euro nebo ne se pan europoslanec vyjadřuje neutrálně, ale zmiňuje fakt, že jsme se zavázali k jeho přijetí a že s demokracií nepřichází vlna svobody, ale také vlna odpovědnosti a my (Češi) bychom ji měli přijmout, ať už z toho budeme mít výhody nebo ne. Česká veřejnost si navykla na neustálý příjem z dotačních struktur EU, avšak stále je kritická. Luděk Niedermayer tvrdí, že Češi jsou příliš brzy unaveni z demokracie a že vlna nadšení ze vstupu do EU postupně odpadávala a nyní se nachází na bodu mrazu. Na závěr zmiňuje jednu myšlenku a to, že Evropská unie nám víc dává, než bere a my bychom jí to měli nějakým způsobem vrátit. Jak se ale „český člověk“ postaví k této otázce?

Náš druhý host z druhého kola debaty, moderátor Václav Moravec, neustále překvapuje a i nás překvapil jeho výklad o nezávislosti české žurnalistiky. Jeho hodnocení je značně kritické k nezávislosti naší (kvalitní) žurnalistiky. Pan Václav Moravec také nevědomky naznačuje, kdo za tuto nezávislost může. Jedním z faktorů podle něj je divoká privatizace a volný rozvoj medií. Poukazuje na fakt, že všichni vlivní občané ČR, a i některé politické strany, mají svá periodika, ať už tištěná nebo online. Ti největší z nich mají své vlastní rozhlasové a televizní stanice. Za další stěžejní bod ohrožení nezávislosti české žurnalistiky označuje naprostý nezájem občanů. Ti podle něj mohou za to, že kvalitní žurnalistika ustupuje do pozadí a spolu s ní i reportéři a do popředí vstupují fádní sdělovací prostředky, které zavání zkreslováním informací nebo neúplným sdělováním všech informací. Lidé nechtějí platit za nestranné periodikum a raději nahlížejí do periodik, které prezentují „své“ informace zdarma. Tato periodika někdo samozřejmě platí, ale veřejnost to není. Vidí v tom trochu paradox, kdy lidé si sice stěžují na nezávislost české žurnalistiky, ale nechtějí pro ni nic udělat. Václav Moravec uvedl příklad na zpoplatněné televizní platformě ČT Sport. Lidé si ji nechtěli koupit za „pakatel“ a namísto toho si koupili O2 TV, kde je kromě sportu o trochu více kanálů a kde tato služba je dražší.

I když se jedná o případ ze sportu, tak v oblasti politické žurnalistiky je situace stejná. Já si ale pokládám následující otázku. Co je v dnešní době nezávislá žurnalistika? Nejedná se o přežitek doby minulé? A skutečně si myslíte, že ČT je nestranná a nezávislá? Abychom změnili postavení ČR ve světě a v Evropě, musíme tuto změnu sami chtít. Chceme jí? A nebo nám stačí naše omezená „česká demokracie?“ 30 let od Sametové revoluce. Kde jsme a kam směřujeme? Máme za sebou desítky let úspěchů na poli vědy a výzkumu, v politice a v hospodářství. Tak tady jsme. Ale kam dál? A chceme jít dál?

Jak citovat tento text?

e-Polis, Redakce. REPORT: 30 let od Sametové revoluce. Kde jsme a kam dál? [online]. E-polis.cz, 18. listopad 2019. [cit. 2019-12-07]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/report-30-let-od-sametove-revoluce-kde-jsme-a-kam-dal.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[28. leden 2019]
Časopis hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na emailovou adresu: reda…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(