Mírové summity a Trumpovy geopolitické kotrmelce

zdroj:pixabay.comzdroj:pixabay.com

Aktuální postoje mění hladce, jako na běžícím pásu. Podobá se tím ostatně „československému Trumpovi“, Andreji Babišovi, jehož přístup ke složitým veřejným otázkám též vykazuje zjevné rysy primitivismu… Jedno se ale americkému politickému amatéru v nejvyšším úřadu upřít nedá. Vůdcovská odvaha. V zahraničních vztazích s ní boří bezmála vše, co prosazovali představitelé Demokratické strany, zejména jeho předchůdce Barrack H. Obama.

První černý předák Spojených států byl dočista jiný člověk. „Starému kontinentu“ jen diplomaticky naznačoval nutnost změn ve financování NATO, kdežto velkohubý Trump surově oznámil, že jsou mu transatlantičtí spojenci víceméně lhostejní a měli by „sekat latinu“. Není-li EU rovnou „možná stejně špatná jako Čína“. Obama pomáhal rozdmýchat válku v Sýrii, odkud jeho následovník postupně i přiznaně odchází. Za minulého prezidenta USA rostlo také napětí mezi Washingtonem a Moskvou, kdežto Trump se s Kremlem patrně hodlá dohodnout. Snad i kvůli mohutnící ČLR, čímž fakticky převrátí konstelaci, co v sedmdesátých letech vedla k Nixonově uznání maoistického Pekingu. Svérázný (nicméně přeceňovaný) průlom učinil i do desetiletí nepřestajně mrazivých vztahů s jadernou KLDR, jejímuž vůdci Kim Čong-unovi předtím sám vyhrožoval nukleární zimou…

A v tomto duchu můžeme snadno pokračovat. K nečetným obamovským ziskům v zahraničních vztazích bylo počítáno pronikavé oteplení vztahů s Havanou, vůči níž naopak nynější administrativa přitvrdila. Což je přesto docela podružné proti faktu, k jakému bezpečnostnímu obratu za Trumpa došlo stran Íránské islámské republiky. Jak víme, již v květnu jím byla odvolána variace na mírovou smlouvu s Teheránem, aniž při tom vážněji uvažoval nad zájmy transatlantických spojenců alias „ekonomických nepřátel“. Tlak ohledně Íránu vyvíjí nyní též na ně, jejich firmy a banky, využívá-li kupříkladu tradiční dolarové páky. Že se tím ovšem dále prohlubuje štěpící linie mezi Evropskou a americkou unií, je nabíledni.

V mediální palbě na věkovou strukturou mladou, osmdesátimilionovou regionální mocnost se vyjevují prostředky nápadně připomínající bývalé manifestační strašení Pchjongjangu. Ve stupňování tenzí pochopitelně nezůstává pozadu ani hrdá Islámská republika, kterážto ústy velitele svých elitních útvarů Kuds hrozí násobně připravenějším Američanům vojnou. Přímá konfrontace dvou sebevědomých „kohoutů“ ale naštěstí není na pořadu dne. Takže mezi Washingtonem a Teheránem vypukla alespoň „válka twitterová“. V ní je první občan USA úplný přeborník, verzálkami píšící „šáh“.

Nebezpečná záležitost má bohužel své perspektivy. Nejspíše neskončí „toliko“ u osočování, propagandy a tajných subverzivních operací. Staronové napětí se moc zamlouvá Státu Izrael, jenž loboval za oduznání mnohostranné jaderné dohody se šíitskou teokracií. Na jedné lodi se tím zároveň ocitl s aktéry, co židovskému státu oficiálně vyjadřují nepřátelství. S aktéry prosazujícími projekt protiíránského bezpečnostního paktu Washingtonu, entit Perského zálivu, Egypta a Jordánska. Čili Blízkovýchodní strategickou alianci (MESA), které se začíná říkat „arabské NATO“.

Je docela smutné, že Obamův pokus uvolnit vztahy s perskými ajatolláhy, napjaté od revolučního roku 1979, byl nejspíše „excesem“ americké zahraniční politiky. „Výstřelkem“ mezi vzájemnými kampaněmi konkurentů. Návratem do jakési „nixonovské“ minulosti.

Článek vychází z textu publikovaného dvouměsíčníkem Listy 4/2018


Jak citovat tento text?

P., Pavel. Mírové summity a Trumpovy geopolitické kotrmelce [online]. E-polis.cz, 27. srpen 2018. [cit. 2024-03-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/mirove-summity-a-trumpovy-geopoliticke-kotrmelce.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.43 hvězdiček / Hodnoceno: 7x


Přidat komentář

Vložit komentář