Herman Cain: Republikánský protipól Baracka Obamy? Část 2/2

 30. listopad 2011  Jan Železný   komentáře

V prvním díle mého článku o Hermanu Cainovi, černošském uchazeči o prezidentskou nominaci za Republikánskou stranu, jsem se zabýval zasazením jeho kandidatury do širšího kontextu konsolidace americké pravicové scény před započetím série primárek a volebních caucusů v Iowě a New Hampshire. Dále jsem stručně nastínil jeho manažerskou kariéru spolu s prostředím Atlanty v Georgii, v němž vyrůstal a jež formovalo jeho náboženské a etické smýšlení.

Herman Cain: Republikánský protipól Baracka Obamy? Část 2/2Herman Cain: Republikánský protipól Baracka Obamy? Část 2/2

V prvním díle mého článku o Hermanu Cainovi, černošském uchazeči o prezidentskou nominaci za Republikánskou stranu, jsem se zabýval zasazením jeho kandidatury do širšího kontextu konsolidace americké pravicové scény před započetím série primárek a volebních caucusů v Iowě a New Hampshire. Dále jsem stručně nastínil jeho manažerskou kariéru spolu s prostředím Atlanty v Georgii, v němž vyrůstal a jež formovalo jeho náboženské a etické smýšlení. Významná část příspěvku byla rovněž věnována Cainově „soukromé válce“ s liberálními médii poté, kdy zvítězil ve straw poll na Floridě a jeho hvězda v průzkumech volebních preferencí rovněž vystoupala i na vrchol celonárodních žebříčků, aby se vzápětí po sérii obvinění ze sexuálního obtěžování opět zřítila.

V dnešním díle se budu podrobněji zabývat ideovou stránkou Cainovy kampaně, tedy jednotlivými návrhy politických opatření, s nimiž předstupuje před americké konzervativní voliče. Hlavní důraz bude kladen na otázky týkající se ekonomiky a zahraniční politiky, tedy témata, která se dostávají na přetřes i během posledních televizních debat.

1.  Ekonomika – bolehlav No.1

Přestože agenda, kterou musí být prezidentský kandidát schopen pojmout je velmi široká, každý z nich si před voliči pěstuje auru odborníka na určitou partikulární oblast. Tak například zatímco Michele Bachmannová se stylizuje do role sociálního ultrakonzervativce a Rick Perry ohlašuje rozboření washingtonské federální byrokracie (bude-li zvolen), Herman Cain se od ohlášení kandidatury soustředí na budování svého obrazu nekompromisního krizového manažera, muže, jenž rozumí byznysu a dokáže tak Ameriku dostat zpátky na nohy.

Sázka na ekonomiku je přitom naprosto logická, neboť všem je již jasné, že fáze hospodářské obnovy bude zřejmě mnohem pomalejší, než se čekalo, zčásti i díky neschopnosti politických elit shodnout se na účinném omezení vzrůstajících deficitů federálních rozpočtů a odbourání astronomického dluhu. Dosti výmluvně celou situaci kolem selhání washingtonských zákonodárců shrnul komentátor serveru CNN Money Charles Riley v článku s názvem „What Congress has done to fix the economy (Hint: Nothing)“ (v překladu „Co udělal Kongres pro nápravu ekonomiky (Nápověda: Nic)“). „Sto dvanáctý kongres toho mnoho k nápravě ekonomiky nedělá. Super výbor [v orig. „Super committee“, pozn. aut.] selhal. Selhali zákonodárci při podpoře plánu na snížení dluhu. Kongres rovněž selhal při zachování AAA ratingu země. A seznam pokračuje: Kongres neschválil opravdový rozpočet. Vláda více než jednou téměř zkrachovala. Zákonodárci přiblížili národ nebezpečně blízko bankrotu,“ zhodnotil současné dění. [1]

Jak ukazují poslední makrodata, výše zmíněné obavy nejsou jen obsahově prázdným lamentováním populistických novinářů snažících se zavděčit poplašené veřejnosti. Dle revidovaných údajů Ministerstva obchodu (Commerce Department) z listopadu rostla americká ekonomika ve třetím kvartále pouze o 2%, což je půl procentní snížení od prvních odhadů publikovaných v říjnu.[2] Od začátku roku 2011 se sice jedná o nejsilnější růst, ekonomové se však obávají, že rozpočtová neukázněnost, politicky zablokovaný Kongres a turbulence na evropských trzích by mohly způsobit vznik již třetího ekonomického dna od pádu investiční banky Lehman Brothers na podzim roku 2008. Takováto situace by zřejmě znamenala další zvýšení již tak znepokojivé nezaměstnanosti. Ta v říjnu klesla o 0,1% na 9%, když podniky vytvořily federálně 104 tis. pracovních míst, zatímco vláda propustila 24 tis. pracovníků. Jedná se o významný propad v počtu nových pracovních pozic oproti září a předchozím měsícům. Největší obavy však budí statistiky dlouhodobé nezaměstnanosti, které ukazují, že 42% nezaměstnaných je bez práce déle než 27 týdnů. [3]    

O tom, že situace je vážná vypovídá i poslední krok Fedu (Federal Reserves – jedná se o centrální banku USA) z 22. listopadu 2011. Strážce monetární politiky oznámil, že hodlá provést nové kolo zátěžových testů u 31 největších bank. Ty by měly ukázat, zdali hlavní finanční domy jako Citigroup, JP Morgan Chase či Wells Fargo disponují dostatečnými kapitálovými rezervami v případě prudkého propadu hlavních světových trhů. Nejpřísnější scénář má přitom počítat s 13% nezaměstnaností v USA, propadem HDP o 8%, 6,9% poklesem ekonomik eurozóny a 52% propadem akciového trhu. [4] Cílem takto drasticky nadefinovaných testů je podpořit důvěru trhů v odolnost amerického bankovního sektoru, která je pro hospodářskou obnovu naprosto esenciální!

Jak však již bylo zmíněno, momentálně zřejmě nejpalčivějším problémem zůstává americká fiskální nedisciplinovanost. Krach jednání tzv. Super Committe, tedy tělesa složeného z republikánských i demokratických členů Kongresu jasně ukázal, že názorový příkop mezi oběma stranami se ani ve stínu ztráty AAA ratingu a potenciální hospodářské katastrofy nedaří zasypat. Základní premisy rovněž zůstávají nezměněny. Republikáni obávající se ztráty podpory ultrakonzervativních kruhů z Tea Party a především pak přízně velkých průmyslových koncernů v podobě úbytku štědrých příspěvků na kampaň, odmítají přistoupit na jakékoli zvyšování progrese důchodových daní. Ve hře je nyní především zachování daňových výjimek schválených za vlády prezidenta George W. Bushe, jež zachránily velkým těžařským společnostem nemalé procento zisků. To přitom zásadně odmítá většina Demokratů, pro něž je zásadní zachování sociální sítě Social Security a zdravotnických programů Medicaid [5] a Medicare [6], jejichž podíl na každoročním deficitu je nezanedbatelný.  Vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji v podobě neustále stárnoucí populace a záporném přirozeném přírůstku navíc nelze dle většiny analýz očekávat výrazné zlepšení. Čím déle navíc tyto ideové boje trvají, tím více se jejich aktéři ideologicky zatvrzují. Mimo budovu Kongresu přitom stále sílí hlasy nevyhraněných voličů, finančních trhů a analytiků, volající po nalezení kompromisního řešení.

Velmi výstižně se v tomto směru nedávno vyjádřil bývalý republikánský senátor za stát Wyoming Alan Simpson, jež se proslavil jako jeden z předsedů Národní komise pro rozpočtovou odpovědnost a reformu (National Commission on Fiscal Responsibility and Reform), která vešla ve známost spíše jako Simpson-Bowles Commission. Tato skupina složená ze zástupců obou stran měla sloužit jako poradní orgán prezidenta a navrhnout sérii opatření k redukci rozpočtových deficitů. Skončila však stejně neúspěšně jako současný Super Committee. Senátor Simpson ve svém příspěvku píše: „Škrty nás z toho [dlouhových problémů – pozn. aut.] nedostanou, ani zvýšení daní nás z toho nedostane, dokonce ani [hospodářský] růst ne. Musíme podniknout všechny tři kroky. Každý, kdo s vážnou tváří tvrdí, že se zvládneme vypořádat s naším dluhem bez zásahů do příjmů, výdajů na obranu, programů Medicaid a Medicare a bez zajištění solventnosti sítě Social Security, je buď hlupák, nebo moderátor zábavné rozhlasové show.“ [7] Rovněž zajímavý postřeh k situaci kolem vyhrocené atmosféry, která se přelévá i do prezidentské kampaně nabídl prestižní The Economist ve svém článku „America´s missing middle“, jenž se zabýval neschopností všech prezidentských kandidátů včetně samotného Obamy oslovit názorově nevyhraněné střední voličské spektrum. To však, jak je známo, tvořilo rozhodčí sílu ve všech prezidentských kláních v posledních desetiletích a magazín v něm proto spatřuje naději na umírnění ideologicky přesycené politiky. „Naděje však úplně nezmizela. Pouze zisk podpory bezprizorního středu vám totiž zajistí vítězství v soutěži o Bílý dům. Pro Romneyho a jeho skupinu zde existuje jasné riziko: netolerantní obstrukce Republikánů mohou středového voliče odehnat pryč. Ovšem pan Obama má také hodně co dokazovat. Proč znovu zvolit muže, který Američany nedokázal sjednotit? Nyní jistě nastal čas, aby se prezident pokusil uchopit přání středových voličů. V opačném případě také může za rok touto dobou najít své jméno na seznamu těch, kteří přišli o práci.“ [8] Ještě výmluvněji pak působí k článku přiložená karikatura, na níž Strýček Sam hledí na obří hamburger bez masové výplně s vlaječkou Election 2012.  

2.  9-9-9 Tax plan – uhelný kámen Cainovy kampaně

Jak se však zdá, Herman Cain rozhodně není osobou, která by vyslyšela volání voličů středu a sjednotila Američany v centristické kampani. Z hlediska ekonomické teorie je totiž zastáncem tradičního liberalismu 19. století. Tržní mechanismy spojené s působením tzv. neviditelné ruky trhu jsou pro něho jediným relevantním řešením současné krize. Zdrojem problémů tedy není trh ale naopak přebujelá federální byrokracie vtělená do desítek vládních agentur, kterou je třeba maximálně omezit. Prostor by měly dostat především soukromé společnosti, neboť pouze byznys dokáže efektivně vytvářet nová pracovní místa a alokovat kapitál. Hlavním problémem k nastolení tohoto modelu amerického hospodářství a tedy pomyslnou „žábou na prameni“ je dle Caina především současný prezident Obama. Ve své tiskové zprávě vztahující se ke korekci odhadů růstu HDP mimo jiné uvádí: „Mdlá čísla Ministerstva obchodu týkající se růstu HDP naplno ukázala selhání Obamova vůdcovství. Jeho „velká recese“ tak nadále dusí vytváření pracovních míst a budování prosperity. [Obama – pozn. aut.] se odmítl postavit do čela Super výboru a vést jej k seškrtání marnotratné byrokracie a jeho převrat ve zdravotnictví spolu s neustálou debatou o rapidním zvýšení daní zanechává podniky bez zdrojů a možnosti dlouhodobějšího plánování.“ Na závěr dodává: „Američané jsou frustrováni politiky, kteří ignorují jejich obavy. Já jim naslouchám a kandiduji, abych obnovil národní hodnoty, obnovil naše hospodářství a napravil dalekosáhlé problémy, jež nakazily kapitál našeho národa. Jako prezident zajistím, aby byl Washington odpovědný nám, tvrdě pracujícím a daně odvádějícím občanům nejúžasnější země na této planetě.“ [9]

A právě v daních a jejich odvodech vidí Cain jádro problému a zosobnění všeho ekonomického zla. Na jeho webových stránkách se tak v krátkém videu dozvídáme, že „současný daňový systém je verzí otroctví pro 21. století,“ a že až v případě jeho usednutí do křesla prezidenta Spojených států si Američané budou moci říci „jsme konečně svobodní“. [10] Celkovou atmosféru boje proti vládní daňové tyranii dále šikovně doplňují fotografie Ronalda Regana, který je Cainovým fiskálním vzorem.

Řešením pro vládou zkoušené občany se má stát Cainův 9-9-9 Tax plan, jenž by měl nahradit dosavadní dle Caina neefektivní systém. Nutno říci, že Cain se tímto plánem vydává na tenký led, neboť idea kompletní revize daňového systému je více než odvážná a nese s sebou velká politická rizika. Nepřekvapí proto, že navržená koncepce si okamžitě získala řadu vlivných mediálních nepřátel, kteří poukazují především na fakt, že v případě svého uvedení do praxe by znamenala další úlevy pro bohaté Američany na úkor střední třídy a nižších příjmových skupin. Bruce Barlett, poradce prezidentů Regana a Bushe staršího celou Cainovu reformu dokonce ve svém článku Inside the Cain Tax Plan označil za „neobvykle špatně promyšlenou“ a „přerozdělovací monstróznost“. [11] Podobně i The Economist přišel s článkem, jehož titulek „Dial 9-9-9 for nonsense“ (v překladu: „Pro nesmysl vytočte 9-9-9.“) rovněž vypovídá za vše. [12] Nit suchou na Cainovi v dobrém slova smyslu nenechal ani slavný moderátor a komik David Letterman, jehož výše zmíněný titulek zřejmě inspiroval k vlastní verzi odrážející Cainovu minulost v potravinářském průmyslu: „Vytočte 9-9-9 a dostanete pizzu zdarma.“ [13]

Dříve však než rozebereme konkrétní výtky jeho kritiků, nechme promluvit samotného autora reformy.  Ten své myšlenky vtělil do prostého volebního hesla „Unite never divide. United around economic growth“ („Sjednocuj, nikdy nerozděluj. Sjednoceni kolem ekonomického růstu“), které vyjadřuje Cainovu základní premisu: tedy že vyřešení problémů hospodářství nevede skrz další výdaje, nýbrž udržitelný ekonomický růst a firemní invetsice. K jeho zajištění nabízí dvou až tří krokový mechanismus reformy daňového systému - Plán 9-9-9. Přes jednoduchý název se však jedná o poměrně složitou sérii opatření, jejíž přesné rozklíčování působí vážný problém i fundovaným ekonomům. Dle Caina se však jedná o kouzelnou formuli, která je schopná opět rozběhnout zadřený motor amerického hospodářství. Na svém webu cituje slova Garyho Robbinse bývalého  úředníka ministerstva financí z dob Reganovy administrativy, dle něhož plán „zvýší HDP o 2 biliony dolarů, vytvoří 6 miliónů nových pracovních míst, zvýší firemní investice o jednu třetinu a zvýší mzdy o 10%.“ [14]

Jak již bylo zmíněno, k těmto úžasným ekonomickým číslům vedou dle Caina tři kroky. V prvním dojde ke snížení korporátní daně z 35% na 25%, zdanění kapitálových zisků bude zrušeno úplně, stejně jako zdanění výnosů amerických společností z jejich zahraničních filiálek. Tato opatření by měla posílit firemní investice a vznik nových pracovních míst. Stimulaci poptávky má poté zajistit jednoroční pozastavení daně z příjmu fyzických osob. [15]

Druhý krok již zahrnuje slavný tzv. 9-9-9 Plán. Zde je potřeba poznamenat, že dodnes není zcela jasné, zdali 9-9-9 nahrazuje první fázi, nebo přijde až po ní. Sám Cain se zřejmě přiklání k druhé možnosti. Plán sestává z 9% zdanění osobních i firemních příjmů a zavedení  jednotné 9% federální daně z prodeje. Tato opatření by měla nastolit efektivnější rozvrstvení federálních příjmů a fakticky tak odstranit jablko sváru současný debat – Bushovy daňové výjimky. Oba tyto kroky poté mají vyústit v zavedení rovné daně, jež by za prvé odstranila výběrčí agenturu IRS (Internal Revenue Service), která je trnem v oku řadě konzervativců a za druhé vedla ke zrušení XVI. dodatku Ústavy.  [16], [17] Právě poslední třetí krok je i v kapitalistické Americe chápán jako velmi kontroverzní. Cain přitom není první, kdo s touto myšlenkou v posledních letech přichází. Podobně uvažoval během prezidentské kampaně v roce 2008 i pastor Mike Huckabee, jehož plán na zavedení rovné daně se ovšem nesetkal s úspěchem.

Ostatně ani Cainovy návrhy nebudí zrovna kladné emoce. Zřejmě jednu z nejpodrobnějších mediálních analýz Plánu 9-9-9 nabídl již zmíněný Bruce Bartlett. Ten kritizuje především rozvržení daňové zátěže v prvním kroku, které zvýhodňuje pouze velké podniky a bohaté jednotlivce. „Z hlediska daňových škrtů neexistuje zmínka o těch, kteří se nacházejí v 10%, 15% a 25% kategorii. To znamená, že se jich dočkají pouze lidé, kteří se nacházejí v 28%, 33% a 35% kategorii.“ K druhé fázi poté dodává: „Je třeba si uvědomit, že 9% taxa pro příjmy fyzických a právnických osob by se vztahovala k úplně jiným daňovým základům, než které platí nyní. (…) To znamená, že 47% lidí registrovaných k odvodu daně, kteří nyní neplatí žádné federální daně z příjmu, by z nich nově odvádělo 9%. (…) Navíc každý by nyní platil 9% daň ze všech nákupů. Neexistují žádné zmínky o případných výjimkách z této daně, proto můžeme předpokládat, že by se vztahovala na potraviny, zdravotní péči, pronájmy, koupě domů a automobilů a na mnoho dalších výdajů, na něž se v současnosti nevztahují státní daně z prodeje.“ [18], [19]  Kritice neunikla ani třetí část Cainova plánu: „Pamětníci pokusů o daňovou reformu ve Spojených Státech vědí, že se jedná o složitou a čas pohlcující záležitost. Pokud je rovná daň dobrý nápad, pak by se o ni pan Cain měl pokusit bez zbytečného matení svým nepotřebným a složitým Plánem 9-9-9. Nakonec hlavním lákadlem rovné daně je její jednoduchost, od níž má Plán 9-9-9 hodně daleko.“ (…) Chudí a střední třída by byli schopni navýšit své výdaje v případě, že by si mohli podržet více ze svých příjmů, avšak ve druhé fázi Cainova plánu by bezpodmínečně odváděli více.  Navíc bez daně z kapitálových zisků nebudou bohatí odvádět téměř nic, zatímco zrušení daňových výjimek a dávek stejně jako uvalení národní daně z prodeje musí nutně zvednout daně všem ostatním, především těm, kteří nyní daň z příjmu neplatí.“ [20] „Chudí budou platit více, zatímco bohatí se dočkají seškrtání svých daní. Rovněž neexistuje garance, že dojde ke zvýšení ekonomického růstu, naopak je možné se domnívat, že se navýší rozpočtový deficit,“ uzavírá svoji úvahu Bartlett. [21]

Podobná kritika se objevila i v úvodníku National Review Online nazvaném „Bold, Brash and Wrong“ (tedy „Odvážný, nepromyšlený a špatný). Ten se zabývá především Cainovou nevhodnou volbou mezi sales tax (daní z prodeje) a VAT (Value Added Tax – daní z přidané hodnoty) během postupné realizace plánu 9-9-9 a následném zavedení 30% federální daně z prodeje. „Cainova neschopnost vybrat si mezi daní z prodeje a DPH je zavádějící. Obě mají přitom velmi podobný ekonomický dopad. Hlavní výhoda daně z prodeje oproti DPH je, že vybírat ji je pro stát snazší, neboť je skrytá. Naopak hlavní výhoda DPH nad daní z prodeje je, že ji je možno vynutit bez stimulace černého trhu. (Další spočívá v její schopnosti redukovat riziko zdanění mezifiremních nákupů.). Volba obou jako přechodného kroku znamená podstoupit nebezpečí DPH bez získání jakékoli její výhody. V prvním kroku tak vláda získá nový stroj na peníze, aby jej vzápětí pravděpodobně zničila a zvolila něco, co se mnohem hůře vymáhá. Toto dvoufázové schéma [realizace Plánu 9-9-9 a jeho následné nahrazení rovnou daní – pozn. aut.] je odsouzeno k nezdaru i z dalšího úhlu pohledu.  Faktem totiž zůstává, že 30% národní daň z prodeje bez ohledu na své další výhody je mnohem měkčí k chudým než přechodné ustanovení 9-9-9, neboť vyšší prodejní daně obsahují slevovou pojistku pro všechny Američany, která zamezuje, aby byly zdaněny produkty základní potřeby, zatímco Plán 9-9-9 nic takového neobsahuje. Ponecháme-li stranou úvahy o tom, zdali je významné zvyšování daní lidem nacházejícím se na příjmovém dně dobrý nápad, co má za smysl jim prvně daně zvednout a pak je opět osekat?“ [22]  

3.  Peace Through Strength and Clarity

Zatímco úspěšná minulost byznysmena a krizového manažera vytváří Hermanu Cainovi navzdory kritickým hlasům komentátorů silnou pozici v domácí politice, schopnost porozumět světu mimo Ameriku jej tvrdě sráží na kolena! Pravdou samozřejmě zůstává, že zahraniční politika krom několika mála prezidentských voleb nikdy nehrála u amerických voličů prim, [23] každopádně ani hluboká ekonomická nestabilita doma ve Spojených státech nedokáže toto břemeno z prezidentských kandidátů snést úplně. Funkce prezidenta USA je zkrátka natolik mocnou institucí, že se od uchazečů očekává alespoň minimální schopnost jasně analyzovat hlavní bezpečnostní rizika a dle nich nastínit všeobecnou globální strategii. Důležitost takovéhoto postupu se navíc neustále zvětšuje s tím, jak se těžiště ekonomické moci přesouvá z politicky stabilního Atlantiku do oblasti Pacifiku. Zde totiž leží řada amerických spojenců, kteří od Washingtonu očekávají jasnou podporu v možných teritoriálních půtkách se sílící Čínou, jejíž dosud latentní geopolitické ambice začínají narušovat rovnováhu v regionu. USA však nejsou v dostatečné ekonomické formě, aby si mohli dovolit pokračovat ve svém dosavadním globálním působení. Bude proto nutno pečlivě volit priority, což rozhodě není jednoduché. Na každém z pěti obydlených kontinentů totiž na oslabený Washington čeká řada výzev, což si pomalu začínají uvědomovat i obyčejní Američané.  Velká hospodářská krize posledních let sice možná měla své kořeny v USA, každopádně od té doby se přesunula i na ostatní světové trhy, především tedy do Evropy, odkud začíná zpětně ohrožovat americký růst.

Cain přitom již v několika případech ukázal svoji absolutní neznalost naprosto zásadních atributů americké zahraniční politiky. První výraznější ostudu si utrhl v jinak velmi sebejistě pojatém interview pro PBS Newshour. Cain sice poměrně správně vycítil potřebu převzít dosud opomíjenou otázku Číny jakožto ohrožení americké prosperity a bezpečnosti (stejně jako Bachmannová), kterou otevřel Donald Trump, každopádně samotné provedení této politiky se v jeho případě ukázalo být tristní. Pokud uchazeč o nejvyšší funkci v americkém politickém systému s vážnou tváří varuje své spoluobčany, že zde v budoucnu existuje riziko zisku jaderných zbraní u země, která jimi již téměř půl století disponuje, nepůsobí to příliš věrohodně. A přesně této „boty“ se Cain dopustil v případě Čínské lidové republiky, jež provedla první jaderný test již v roce 1964 a o čtyři roky později se stala signatářem zlomové dohody NPT (Non-Proliferation Treaty), v níž je uváděna jako národ s jadernými vojenskými zařízeními. [24] Situaci se následně snažili uklidnit jeho poradci, kteří tvrdili, že Cain svou hrozbu vztahoval k možnosti vývoje jaderných ponorek. Ovšem i těmi již Čína disponuje! Celá tato defenzivní snaha tak vrhla na Caina ještě větší stín. Američtí voliči jsou již historicky zvyklí naslouchat různým popleteným prohlášením svých prezidentských kandidátů. Ti však vždy disponují týmem expertů, kteří vše uvádí na pravou míru. Jak ovšem poznamenává vojenský analytik Patrick Brennan ve svém příspěvku „Cain on China: A Gaffe?“ v Natinal Review Online, Cainova čínská mýlka vyvolává podezření, že slavný byznysmen není schopen do svého štábu získat opravdové bezpečnostní a zahraničněpolitické odborníky. [25] Cainova čínská strategie přitom rozhodně nepostrádá použitelný základ. Byznysmen se totiž profiluje jako zastánce politiky Ronalda Regana a to nejen v ekonomické oblasti. Od slavného konzervativního Republikána si tak vypůjčil a poupravil i základní zahraničněpolitickou premisu obsaženou v hesle „Peace Through Strength and Clarity“. Ve vztahu k Číně Cain ve zmíněném interview říká: „Má strategie vůči Číně je jednoduchá, musíme ji přerůst. Tím se vracím k ekonomice. Čína má 6 biliónové hospodářství a roste odhadem o 10 procent. My máme 14 biliónovou ekonomiku, tedy mnohem větší, ale rosteme o slabých 1,5 , 1,6 procenta. Pokud dostaneme naše hospodářství zpět k tempu 5 či 6 procentního růstu, čehož je schopné, tak Čínu přerosteme.“ [26] Tedy zatímco Regan se úspěšně pokusil Sovětský svaz uzbrojit, Cain se chystá ubít Peking ekonomickými čísly.

Přestože si za svoje vyzdvihnutí čínské problematiky jistě zaslouží pozornost, je nutné si uvědomit, že zahraniční politika Spojených států se nezabývá pouze Asií. Tak kupříkladu Obamova administrativa byla nedávno všeobecně chválena za svůj přístup k revoluci v Libyi, kdy prezident plně využil mandátu nadnárodních organizací typu OSN a NATO a nepouštěl se do svéhlavých unilaterárních invazí po vzoru svého republikánského předchůdce. Když však byl Cain moderátory stanice MSNBC tázán, jaký má na Obamovu politiku vůči Kaddáfího režimu názor, a zdali by postupoval stejně, nebyl tento vcelku nadějný „anti-Romney“ schopen odpovědět. Chvíli mlčel a následně se začal nenápadně zjišťovat, cože to vlastně jím proklínaný neschopný lídr Obama v Libyi provedl. Právě tato počáteční pasáž byla v médiích značně propírána a vlivný zahraničně politický komentátor magazínu Foreign Policy Josh Rogin ji dokonce označil za „zničující“ a „humornou“. Zároveň však připomněl, že téma zásahu v Libyi se stalo oříškem i pro ostatní republikánské kandidáty a Cain tak byl spíše nejexplicitnějším potvrzením všeobecného trendu.[27]

Posledním Cainovým velkým vystoupením o zahraniční politice se stala kandidátská debata pořádaná stanicí CNN ve Washingtonu, jíž vedl slavný moderátor Wolf Blitzer. Cain při ní sice nepůsobil tak bezradně, jak se všeobecně očekávalo, avšak po celou dobu trvání pořadu výrazně zaostával za svými spolustraníky, jakoby se toto vystoupení snažil spíše přežít bez dalšího výrazného skandálu. Faktem však zůstává, že nebyl schopen vyjasnit svoji pozici v tak zásadních otázkách jako je imigrační politika vůči Mexiku či úvahy Izraele o potenciálním preventivním útoku na íránská jaderná zařízení. Z Cainových předchozích vyjádření však lze odhadnout, že se spíše kloní k návratu k politice izolacionismu, kdy chápe vojenský zásah mimo území Spojených států až jako naprosto poslední možné řešení potenciálních světových krizí. Zdaleka však nezachází tak daleko jako například libertariány opěvovaný Ron Paul, který se i během debaty ocitl v postavení zapřísáhlé „holubice“, což značně kontrastovalo s jestřábím postojem zbylých kandidátů s Romneym včele. [28]  

4.  Resumé

Ze závěrů předchozích kapitol vyplývá, že Herman Cain disponuje mnoha atributy, díky nimž má reálnou šanci stát se tolik vytouženým „anti-Romneym“ a bývalého guvernéra Massachussetts během primárek porazit. Nyní však bude klíčové, zdali si dokáže přízeň ultrakonzervativních kruhů udržet, neboť ta je velmi nestálá. Dle posledních průzkumů pomalu získává navrch Newt Gingrich, který může Caina poměrně úspěšně odsunout, podobně jako se to podařilo jemu v případě Bachmannové. Významnou roli jistě sehraje i případný pragmatismus republikánských voličů, kteří mohou snadno dojít k závěru, že Cain sice mnohem více než Romney či Gingrich ztělesňuje konzervativní hodnoty, ovšem jeho šance na zaujetí nerozhodného středového spektra se zdá být velmi nízká. Danou rozhodující skupinu by tedy zřejmě opět přetáhl Barack Obama, jak se mu to již podařilo ve volbách roku 2008.

Není pochyb, že prezidentský duel dvou černošských kandidátů by americké politice vstříknul do žil nový sentiment, což po dlouhých stranických patech v Kongresu, které veřejnost vnímá s velkým znechucením, více než potřebuje. Těžko bychom totiž hledali dva více rozdílné příslušníky černošské menšiny, než jsou Cain a Obama. Zatímco současný uživatel Bílého domu symbolizuje postmoderní městské intelektuální prostředí Severu s ideály jako multikulturalismus a sociálně citlivá politika, Cain je zosobněním tvrdým byznysem zoceleného self-made mana z konzervativního náboženského Jihu, který modernitu a okolní svět vnímá spíše jako hrozbu pro svůj tradiční způsob života.

Faktem však zůstává, že v průzkumech veřejného mínění Cain za Obamou dalece zaostává a jediným z republikánských kandidátů, který je schopen se prezidentovi postavit zůstává Romney. Dle posledních průzkumů stanice CNN by jej dokonce i mírně předběhl a stal se tak pravicí vytouženým 45. prezidentem USA. [29]  

Prameny internetové:

Prameny knižní:

  • Tindal, B. George. Shi, E. David. Dějiny Spojených států amerických. Překlad: Faltýsková, Eva. a kol. Dějiny států. Nakladatelství Lidové noviny. Páté doplněné vydání. Praha 2008.

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Text neprošel jazykovou korekturou

Titulní obrázek převzat z: http://newsone.com/files/2011/11/herman-cain-cowboy-hat.jpg


[1] Citováno z: Riley, Charles. What Congress has done to fix the economy (Hint: Nothing). CNN Money. 23/11/2011. Dostupné na: http://money.cnn.com/2011/11/23/news/economy/congress_failure/

[2] Čerpáno: Censky, Annalyn. GDP report: Growth revised Loir in third quarter. CNN Money. 22/11/2011. Dostupné na: http://money.cnn.com/2011/11/22/news/economy/gdp_report/index.htm?iid=EL

[3] Čerpáno z: Censky, Annalyn. Octrober jobs report: Unemployment rate dips. CNN Money. 4/11/2011. Dostupné na: http://money.cnn.com/2011/11/04/news/economy/jobs_report_unemployment/index.htm?iid=EL

[4] Čerpáno z: Fed podrobí banky tvrdému testu hluboké recese a šíření krize Evropy. Chce kontrolu nad dividendami a odkupy akcií. Patria Online. 23/11/2011. Dostupné na: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/1955342/fed-podrobi-banky-tvrdemu-testu-hluboke-recese-a-sireni-krize-evropy-chce-kontrolu-nad-dividendami-a-odkupy-akcii.html

[5] Madicaid – jedná se o zdravotní program určený pro občany USA s nízkými příjmy.

[6] Medicare – jedná se o zdravotní program určený pro občany starší 65 let, popřípadě osoby s vážným zdravotním postižením.

[7] Citováno z: Simpson, Alan. All i takes to solve U. S. debt problem is willpower. CNN Opinion. 16/11/2011. Dostupné na: http://us.cnn.com/2011/11/16/opinion/simpson-debt-panel/index.html

[8] Citováno z: America´s missiong middle: The coming presidential election badly needs a shot of centrist pragmatism. The Economist. 5/11/2011. Dostupné na: http://www.economist.com/node/21536596

[9] Obama´s Failed Leadership Causes Lower than Expected GDP. Cain 2012. Newsroom. 22/11/2011. Dostupné na: http://hermancain.com/news/obamas_failed_leadership_causes_lower_than_expected_gdp

[10] Video je možno shlédnout na: http://hermancain.com/video/9_9_9_a_vision_for_economic_growth

[11] Bartlett, Bruce. Inside the Cain Tax Plan. Economix. New York Times. 11/10/2011. Dostupné na: http://economix.blogs.nytimes.com/2011/10/11/inside-the-cain-tax-plan/

[12] Detailněji na: http://www.economist.com/blogs/democracyinamerica/2011/10/herman-cain

[13] Detailněji například na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2011/11/18/letterman-offers-cain-his-9-9-9-plan/

[14] Citováno z: 999 Cain´s vision for economic renewal. Cain 2012. Dostupné na: http://hermancain.com/999

[15] Čerpáno z: Herman Cain 2012: The Story of Self Made-Man. International Business Times. 21/5/2011. Dostupné na: http://www.ibtimes.com/articles/149706/20110521/herman-cain-2012.htm

[16] Citováno z: 999 Cain´s vision for economic renewal. Cain 2012. Dostupné na: http://hermancain.com/999

[17] Dodatek XVI: Kongres má právo stanovit a vybírat daně z příjmů z jakéhokoli zdroje, aniž by je rozděloval mezi jednotlivé státy a bez ohledu na jakékoli sčítání obyvatelstva. (25. února 1913) – citováno z: Tindal, B. George. Shi, E. David. Dějiny Spojených států amerických. Překlad: Faltýsková, Eva. a kol. Dějiny států. Nakladatelství Lidové noviny. Páté doplněné vydání. Praha 2008. str. 807  

[18] Zde je důležité zmínit, že v USA existuje velmi striktní rozdělení mezi federálními daněmi a daněmi uvalovanými stran jednotlivých státy Unie.

[19] Citováno z: Bartlett, Bruce. Inside the Cain Tax Plan. Economix. New York Times. 11/10/2011. Dostupné na: http://economix.blogs.nytimes.com/2011/10/11/inside-the-cain-tax-plan/

[20] Tamtéž.

[21] Tamtéž.

[22] Citováno z: Bold, Brash, and Wrong. National Review Online. 17/10/2011. Dostupné na: http://www.nationalreview.com/articles/280306/bold-brash-and-wrong-editors

[23] Výjimku mohou tvořit například volby v roce 1968, kdy republikán Richard Nixon hravě porazil dosavadního viceprezidenta Huberta Humphreyho, když tvrdil, že má tajný recept na ukončení vietnamské války. Americká veřejnost otřesená drastickými záběry z celostátního povstání proti jednotkám USA v Jižním Vietnamu (údálost vešla ve známost jako ofenziva Tet), kvůli němuž se rozhodl dále nekandidovat prezident Lyndon B. Johnson, na Nixonův plán slyšela a dosadila jej do Bílého domu. 

[24] Celé interview je možné zhlédnout na: http://www.pbs.org/newshour/bb/politics/july-dec11/hermancain_10-31.html

[25] Detailněji na: Brennan, Patrick. Cain on China: A Gaffe? National Review Online. 3/11/2011. Dostupné na: http://www.nationalreview.com/articles/282115/cain-china-gaffe-patrick-brennan

[26] Citováno z: Cain confident he can win nomination, says harrasment claims are ´baseless´. PBS Newshour. 31/10/2011. Dostupné na: http://www.pbs.org/newshour/bb/politics/july-dec11/hermancain_10-31.html

[27] Interview s Joshem Roginem je možné shlédnout na: Rogin, Josh. Cable Guy talks Herman Cain and Libya on MSNBC. The Cable. Foreign Policy. 15/11/2011. Dostupné na: http://thecable.foreignpolicy.com/posts/2011/11/15/cable_guy_talks_herman_cain_and_libya_on_msnbc

[28] Více o debatě na: Steinhauser, Paul. Hamby, Peter. Five things we learned from the CNN debate. Election Center. CNN Politics. 23/11/2011. Dostupné na: http://www.cnn.com/2011/11/23/politics/debate-5-things/index.html

[29] Čerpáno z: CNN Poll: Gingrich soars, Cain drops. Political Ticker. CNN Politics. 14/11/2011. Dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2011/11/14/cnn-poll-gingrich-soars-cain-drops/?hpt=hp_t1

Jak citovat tento text?

Železný, Jan. Herman Cain: Republikánský protipól Baracka Obamy? Část 2/2 [online]. E-polis.cz, 30. listopad 2011. [cit. 2016-05-31]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/herman-cain-republikansky-protipol-baracka-obamy-cast-22.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Jan Železný

Autor:

Od září 2011 působí jako zástupce šéfredaktora E-Polis. Narodil se v "revolučním roce" 1989 v Ostrově u Karlových Varů, kde v květnu 2009 maturoval na tamním gymnáziu. Během studia se pravidelně účastnil Pražského studentského summitu - Modelu OSN. Je držitelem prestižní Ceny Bronislavy Müllerové, Ceny Josefa Škvoreckého (v kategorii próza) a několika dalších studentských ocenění. Se svou prací o americké zahraniční politice v meziválečném Vietnamu získal roku 2009 druhé místo na celostátní přehlídce Středoškolské odborné činnosti (SOČ) ve Dvoře Králové. V současné době vyjednává s nakladateli o jejím knižním vydání. Studuje na ZČU v Plzni bakalářské obory Britská a americká studia a Politologie. Ve svých článcích se zabývá především politickým a ekonomickým děním ve Spojených státech amerických a Velké Británii, do jeho zájmu však spadají rovněž země východní Asie. Hovoří anglicky a rusky. Mezi jeho záliby patří studium moderní historie a politiky, je vášnivým čtenářem a hráčem na elektrickou baskytaru. Praktikuje jógu a asijská duchovní cvičení, neblahá osobní zkušenost s českým zdravotnictvím jej rovněž přivedla ke studiu léčitelství a alternativní medicíny. Miluje stará anglická auta a denně sleduje světové finanční trhy. Jeho snem je život a studium ve Velké Británii.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 5x


Přidat komentář

Reklama

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…