Herman Cain: Republikánský protipól Baracka Obamy? Část 1/2

 28. listopad 2011  Jan Železný   komentáře

Sychravý podzim přinesl Spojeným státům mnohé události, od protestů revolučně naladěné mládeže deklarující boj za práva 99% Američanů v newyorském Zuccotti Park až po slib prezidenta Baracka Obamy, že dodrží termín stahování amerických jednotek z Iráku a ukončí tak osmiletou vojenskou anabázi, jež zemi způsobila největší společenský rozkol od války ve Vietnamu (odborněji druhé indočínské války).

Herman Cain: Republikánský protipól Baracka Obamy? Část 1/2Herman Cain: Republikánský protipól Baracka Obamy? Část 1/2

1.  Podzimní konsolidace: Poslední vážný anti-Romney?

Sychravý podzim přinesl Spojeným státům mnohé události, od protestů revolučně naladěné mládeže deklarující boj za práva 99% Američanů v newyorském Zuccotti Park až po slib prezidenta Baracka Obamy, že dodrží termín stahování amerických jednotek z Iráku a ukončí tak osmiletou vojenskou anabázi, jež zemi způsobila největší společenský rozkol od války ve Vietnamu (odborněji druhé indočínské války). Pro radikalizovanou americkou pravici se však především nesl ve znamení konsolidace spektra potenciálních uchazečů o prezidentskou nominaci za Republikánskou stranu. Podzimní vítr tak krom listí ze stromů v Nové Anglii odvál i několik dosavadních kandidátů, čímž se utvořilo pevné jádro, jež se v současném složení zřejmě bude již beze změny ucházet o přízeň republikánských voličů v blížících se primárkách a volebních shromážděních (caucuses). [1] Ty odstartují na počátku ledna v Iowě, odkud se přesunou do New Hampshire, Nevady, Jižní Karolíny a Floridy. [2] Zbylé státy Unie budou následovat v dalších měsících. 

Jak je však známo, nominační proces na prezidentský úřad ve Spojených státech je vždy velmi složitý, pro lepší orientaci proto nabízím drobnou rekapitulaci kroků jednotlivých kandidátů v posledních měsících. Bývalý guvernér státu Minnesota Tim Pawlenty vhodil ručník do ringu jako jeden z prvních poté, kdy pohořel v řadě mediálních vystoupení a naděje ultrakonzervativních kruhů z Tea Party, jejichž podpora se zdá být v letošním boji klíčová, se přesunuly k jeho kolegyni kongresmance Michele Bachmannové.[3] Ještě před Pawlentym ukončil své již třetí koketování s prezidentskou nominací miliardář a „real estate mogul“ [4] Donald Trump, který se spokojil s faktem, že donutil Baracka Obamu předložit svůj birth certificate (doklad o narození).[5] Trump však kromě všeobecného pozdvižení nad svojí prostořekostí vnesl do společenské debaty některá vcelku zásadní témata, která se ostatní dosud zdráhali vyslovit, a jež následně zakořenila v programových vizích dalších uchazečů. Jen pro příklad zmiňme otázku Číny jako ohrožení prosperity USA (především ve vztahu k odlivu pracovních míst), téma energetické závislosti na státech nestabilního Blízkého východu a investice do obrany zemí, jejichž vztah k Washingtonu je často, diplomaticky řečeno, nepříliš přátelský. Když se následně i Sarah Palinová rozhodla, že případný neúspěch v kampani by mohl významně poškodit její výnosné mediální a řečnické angažmá a novopečený guvernér New Jersey Chris Christie raději namísto vlastní kandidatury podpořil Mitta Romneyho (což okamžitě spustilo vlnu spekulací, že by se mohl stát jeho viceprezidentským partnerem)[6], bylo jasné, že další kandidát se již neobjeví.

Následná série televizních debat a celonárodních průzkumů voličských preferencí vygenerovala čtveřici uchazečů, jejichž šance na vítězství se zdají být reálné. Prvním z nich je bývalý guvernér státu Massachusetts a byznysmen Mitt Romney, který se v průzkumech dlouhodobě umisťuje na předních dvou pozicích. U ultrakonzervativní části voličského spektra je však neoblíben pro zavedení systému veřejného zdravotního pojištění, které se velmi nápadně podobá nenáviděné Obamacare (nově překřtěné na Obamnycare). Jeho mormonské vyznání mu mezi evangelickými sympatizanty republikánů rovněž zřejmě nepřidá. Dalším je pak texaský guvernér Rick Perry, muž, jenž před dvěma lety proslul svými výroky o možném vystoupení Texasu z Unie v případě pokračování Obamovy dle jeho mínění destruktivní politiky.[7] Jeho chabá vystoupení v televizních debatách a emoční neukázněnost mu však významně ubírají body. Naopak pomalu ovšem jistě rostě podpora bývalého speakera Sněmovny reprezentantů z dob Clintonovy administrativy Newta Gingriche, jehož čistý obraz ovšem kalí bouřlivý rodinný život a spekulace o jeho vztahu s lobbistickými skupinami. Kvarteto uzavírá černošský byznysmen a „příležitostný“ pastor Herman Cain z Atlanty.

Mluvíme-li o charakteristikách letošního předprimárkového období, nelze nezmínit touhu po nalezení jakéhosi „anti-Romneyho“, tedy kandidáta, který by byl schopen se bývalému massachusettskému guvernérovi postavit a svoji agendou uspokojit ultrakonzervativce. Zprvu se zdálo, že tuto roli splní Bachmannová, následně se však pozornost přesunula k Perrymu a po jeho mediálním vybouchnutí se naděje upřely k posledně jmenovanému Hermanu Cainovi. Dosud spíše okrajový kandidát vyletěl v žebříčcích popularity vzhůru a na zlomu září a října kraloval většině průzkumů. Po sérii obvinění ze sexuálního obtěžování svých podřízených však jeho podpora klesla. Celonárodní volební průzkum stanice CNN zveřejněný 14. listopadu opět přiřkl vítězství Romneymu s 24% hlasů oproti druhému Gingrichovi s 22% (jak však stanice upozorňuje, rozdíl mezi oběma je v rámci statistické odchylky). Herman Cain skončil až třetí s 14%, čímž si poměrně významně pohoršil oproti předchozímu měsíci o celých 11%. Poslední ze zmiňovaného kvarteta se umístil Perry s 12%. [8] O tři dny později byl rovněž zveřejněn průzkum společnosti Rasmussen Reports zkoumající preference republikánských voličů ve státě Iowa. Zde poměrně výrazně zvítězil Gingrich s 32%, následován Romneym s 19% a třetím Cainem s 13% hlasů. [9] Černošský byznysmen tedy pomalu ztrácí, nutno však podotknout, že podobné odhady pořadí jednotlivých kandidátů často střídají a všichni tak mají ještě šanci ukázat své kvality. Pro příklad uveďme, že stejná společnost (Rasmussen Reports) ve svém průzkumu ještě 3. listopadu stavěla Caina jako vítěze s 26% hlasů oproti Romneymu s 23% a Gingrichovi s pouhými 14%. [10]

Kým však doopravdy je miláček posledních měsíců Herman Cain a s jakým názorovým portfoliem oslovuje své voliče?  

2.  „Potravinářský kmotr“

Podobně jako řada úspěšných politiků disponuje i Cain silným osobním příběhem, jenž je typickým naplněním „amerického snu“ o chudém chlapci, který se navzdory svému společenskému postavení a v Cainově případě i rasovým předsudkům díky odhodlání a pracovitosti dostal na pomyslný vrchol. Ten byl reprezentován nejvyššími manažerskými posty ve stravovacích řetězcích, díky nimž získal miliónové majetky. A je to právě obraz tvrdě pracujího self-made-mana v podnikání, který pravicová část Američanů dbajících na původní protestantské hodnoty vnímá velmi sentimentálně. Navíc Cain na rozdíl od současného prezidenta působí vždy velmi civilně. Zatímco Obama musel během své kampaně vynaložit velké množství energie, aby přesvědčil Američany, že není pouze harvardským akademikem odstřiženým od reality každodenního života, Cain se ve svém černém kovbojském klobouku mezi lidem cítí jako doma. Jako profesionální davový řečník, rozhlasový moderátor a baptistický kazatel dokáže velmi uvolněně komunikovat se svými posluchači během mítinků a efektivně tak pracovat s jejich emocemi. Jedná se o značně odlišný řečnický styl, než jaký používá současný prezident. Jednotlivá vystoupení, která se opravdu spíše podobají živelným kázáním v amerických svatostáncích, Cain tu a tam zakončuje sólovým zpěvem hymnů s náboženských obsahem. Takto například překvapil představitele The National Press Club při své návštěvě koncem října, kdy se vyznal gospel písní He Looked Beyond My Faults. [11]

Herman Cain rovněž velmi často vypráví příběh svého otce Luthera Caina, jehož považuje za ztělesnění poctivé americké pracovitosti, člověka, jenž se spoléhá pouze sám na sebe a nedůvěřuje vládním sociálním programům. Jak tvrdí, Luther „opustil svou malou rodinnou farmu v osmnácti letech pouze s oblečením sbaleným na zádech,(…) svou vírou v Boha, vírou v sebe sama a vírou ve Spojené státy americké.“ [12] „Můj otec nikdy nevyhledával žádný vládní program, vládní dávky,“ pokračuje Cain. „Nikdy jsem neslyšel svého otce stěžovat si, že mu někdo něco dluží. Vždy jsem pouze viděl, jak tvrdě pracuje, aby získal to, co od života chtěl.“ [13] Cainova matka přivydělávající si jako posluhovačka poté malého Hermana i jeho bratra od útlých let vedla k víře. Rodina žila hluboko na jihu v Atlantě v Georgii, tedy státu s dlouholetou tradicí rasové diskriminace, což je další aspekt dodávající příběhu sílu a to přesto, že Cain dosud „rasovou kartu“ příliš neužívá.  Aby vystačili s penězi, Luther si vydělával ve třech zaměstnáních, přičemž mimo jiné jako řidič dlouholetého prezidenta společnosti Coca Cola Roberta W. Woodruffa, který jej později ve firmě zaměstnal. Cainovi si tak mohli dovolit žít v domě na předměstí a oběma synům se dostalo slušného vzdělání. Herman sám absolvoval v roce 1967 na Morehouse College s diplomem z matematiky, načež pracoval jako civilní pracovník v oddělení námořnictva USA pro raketový výzkum a získal magisterský titul z počítačových technologií na Purdue University.

To už se však začala psát jeho úspěšná kariéra civilního manažera, kterou po vzoru otce započal právě ve společnosti Coca Cola. Odtud se přesunul do Philadelphie, kde již jako zkušený vedoucí pracovník převzal skomírající síť zhruba čtyři sta prodejen Burger King. Zde si vysloužil uznání, když se mu během několika let podařilo vrátit řetězec zpět do kladných čísel. V roce 1986 se přesunul do Nebrasky, kde podobně zachránil krachující pizzerie Godfather´s Pizza. Zlom přišel v roce 1992, kdy opustil svět krizového managementu a poprvé se dostal do funkce s přesahem do politiky a makroekonomie. Toho roku byl totiž jmenován do bankovní rady Fedu (Federal Reserve Bank)v Kansas City, jíž později i krátce předsedal. Jeho poslední destinací před vstupem do politiky byla funkce CEO (Chief Executive Officer – vedoucí pracovník)v National Restaurant Association, kde pracoval po dobu pěti let. Toto zřejmě nejméně zajímavé angažmá v Cainově kariéře se však v posledních týdnech ukázalo být zásadní, o tom však až dále. Po řadě manažerských postů bylo jasné, že Cain čím dál více tíhne k politice, což se ukázalo v roce 2000, kdy se krátce zapojil do prezidentských primárek, avšak velmi brzy svou kandidaturu ukončil a podpořil raději Steva Forbse.[14] První opravdu vážnou kampaň vedl až o čtyři roky později, kdy usiloval o křeslo v americkém Senátu za Georgii. Republikánskou nominaci se mu však získat nepodařilo, když v primárkách skončil s 26% hlasů druhý za kongresmanem Johny Isaksonem. [15]

Senátorské křeslo sice nezískal, avšak vydobytou popularitu přetavil v kontrakt na vlastní rozhlasovou show a nespočet honorovaných řečnických vystoupení. Zhruba do této doby rovněž spadá zřejmě nejčernější okamžik jeho života, kdy mu byla diagnostikována rakovina střeva ve čtvrtém stádiu. Přestože mu lékaři dávali minimální šance na přežití, Cain se po sérii chemoterapií vyléčil. Duševní oporou mu v té době byla jeho žena Gloria, která v nedávné době rovněž vzbudila zájem médií. Na rozdíl od manželek ostatních prezidentských uchazečů se totiž takřka neobjevuje na veřejnosti a svého muže nedoprovází ani na mítincích a jediné informace o ní tak pocházejí z jeho nedávno vydané knihy „This Is Herman Cain!“. Nezájem své ženy o jeho politické ambice však Cain vyvrací, pouze dodává, že Gloria není typem člověka, který by si vyhledával mediální slávu. „Nečekejte od ní tradiční míru publicity, jež se dostává ostatním manželkám uchazečů,“ odbyl novináře. [16] Jeho štáb rovněž na jakékoli dotazy médií ohledně Glorie neodpovídá.    

3.  Okrajový favorit

Když Herman oznámil letos svoji kandidaturu, většina médií i odborníků ji nebrala příliš vážně. Cain byl chápán pouze jako okrajový kandidát bez reálné šance republikánskou nominaci získat, jeho úkolem mělo být spíše doplnění dosavadní pestré mozaiky uchazečů. Navzdory očekáváním se však udržel i během prvních televizních debat a jeho hvězda začala pomalu stoupat. Zlomovým okamžikem se stalo vítězství ve floridském „straw poll“ [17] z konce září, kde získal úctyhodných 37,1% hlasů za druhým Rickem Perrym s 15,4%. [18] Nakolik byl tento výsledek ovlivněn neúčastí některých předních uchazečů, zůstává nejasné, každopádně Cain vzápětí zabodoval i v celostátních průzkumech a předběhl tak dosavadního favorita Romneyho.

Cainovo vítězství však dle mnohých analytiků spíše vyjadřuje frustraci republikánských voličů nad neschopností GOP[19] vyprodukovat silného kandidáta, jenž by na rozdíl od Romneyho zastával ryze konzervativní postoje nejen v ekonomické ale i sociální oblasti (viz. titulek The Washington Post – Herman Cain victory in Fla. straw poll a sign of voter displeasure with GOP field[20] ). Cainův nesmělý nárůst popularity ovšem vyvolal výraznou mediální odpověď, která se snaží vyzdvihnout jeho především znalostní a charakterové nedostatky. Je až zarážející, jak živelně reagují celonárodní deníky a rozhlasové stanice na Cainova vystoupení. Zdá se, že většina analytiků, kteří jej od počátku považovali za druhořadého kandidáta, se nyní cítí zhrzena a nedokáže si vysvětlit svůj omyl. Tomuto fenoménu se ve svém článku „Sex and Pizzas“ věnoval i prestižní The Economist, který oslovil Brenta Bozella prezidenta Media Research Centre, zdali by mohl tento zvláštní jev okomentovat. Bozell ve své odpovědi zmínil rasový rozměr Cainovy kandidatury, kdy zde existuje černošský kandidát oponující tradiční sociální politice Demokratů a liberálních kruhů[21] ucházející se o přízeň konkurenčních Republikánů, což je u černošské etnické menšiny nezvyklé. „Herman Cain je pouze další namyšlený černý Američan, který měl tu odvahu opustit liberální plantáž. Proto jej [liberální média – pozn. aut.] musí zničit…,“ pronesl Bozell.[22] Lizza Ryan si ve svém sloupku „The fringe front-runner“ zveřejněném na webu magazínu The New Yorker navíc všímá další anomálie, kterou Cain představuje. „Ať tak či onak, Cain zosobňuje vznik nového fenoménu v prezidentské politice: okrajového favorita [v angličtině „a fringe front-runner“ – pozn. aut.]. Každá prezidentská kampaň přitahuje excentriky (…), kteří nemají šanci na vítězství. (…) Ti kandidují, aby posunuli ideologickou debatu více doprava či doleva a zviditelnili se. Mají-li štěstí, získají popularitu, novou celonárodní fund-raisingovou základnu a snad i show v televizi. Tyto typy okrajových kandidátů se ve skutečnosti nepřipravují na absurdity a těžkosti prezidentské kampaně, protože hluboko uvnitř nikdy nevěří, že by se dostali příliš daleko. Herman Cain to však dokázal…“ [23]

Lizza Ryan tak svým článkem reprezentuje velmi širokou skupinu novinářů a komentátorů, kteří si kladou otázku, zda Cain svoji nominaci myslí opravdu vážně, nebo se pouze snaží podpořit prodej svých knih a získat smlouvy na nové vysoce honorované motivační projevy podobně jako Sarah Palinová.

Určitý rozdělovník pro americkou společnost totiž představuje fakt, že Herman Cain na rozdíl od svých republikánských soupeřů nikdy nezastával vrcholovou politickou funkci. Přestože tedy s politikou již několikrát lehce koketoval, postrádá přímou zkušenost se stranickou prací a limity washingtonské byrokratické mašinerie. Je zkrátka „pouze“ byznysmen.  Zatímco mezi ultrakonzervativními přívrženci hnutí Tea Party, kteří obviňují řadu současných politiků z klientelismu a přílišného nabobtnání státní správy, je toto politické panenství považováno za ctnost, zbytek veřejnosti na celou situaci pohlíží spíše opačně. Jako příklad může sloužit příspěvek na blogu Democracy in America magazínu The Economist s výmluvným názvem „Save us from the white knights“, v němž autor rozebírá úspěšnost předchozích prezidentů, kteří do funkce nastupovali bez předchozího působení ve veřejném úřadě.  [24] Výčet přitom není zrovna optimistický a obsahuje jména jako Jimmy Carter, Herbert Hoower, William Taft či Ulysses Grant. Všichni jmenovaní jsou přitom dějinami vnímáni jako velmi špatní a slabí prezidenti, působení posledně zmíněného je navíc spojeno s legendární korupcí a vznikem trustů, tedy průmyslových monopolů a oligopolů, které nejenže omezovaly volnou soutěž, ale rovněž disponovaly ohromným vlivem na politiku.

Zdá se však, že ani jedna z výtek není příčinou, která v posledních týdnech sráží Cainovu procentuální podporu. Zlomovým se v tomto případě stal až článek uveřejněný 31. října na serveru Politico, dle něhož dvě bývalé zaměstnankyně National Restaurant Association obvinily Caina ze sexuálního obtěžováni v době, kdy působil jako šéf této lobbistické asociace.[25] The New York Times následující den otiskl informaci, dle níž jedna z postižených pracovnic podala výpověď, přičemž jí bylo uděleno odchodné ve výši jednoho ročního platu tedy cca 35 000 USD. [26] Cain sice jakékoli obtěžování při každé příležitosti popírá, stejně tak si údajně nevzpomíná, že by o takto vysokém odchodném věděl a potvrzoval jej, každopádně důvěru veřejnosti ztrácí. Alespoň tak ukazují poslední průzkumy stanice CNN. Pouze čtyři z deseti republikánských voličů věří, že Cain myslí svá vysvětlení vážně a více než třetina respondentů se vyslovila pro ukončení jeho kampaně. U dotazovaných, kteří se k republikánům přímo nehlásí, vyznívají čísla jasně v Cainův neprospěch. Více než 50% věří výpovědi obtěžovaných žen, jejichž počet do dnešní doby vystoupal na čtyři.[27]

Herman Cain je tedy vystaven velmi složitému obvinění, které je v Americe zakládající si na puritánské morálce vnímáno mnohem závažněji než v jiných částech světa. Přestože tomuto tématu věnuje (ne ovšem záměrně) značnou část každého svého vystoupení, zdá se, že se do celé věci čím dál více noří, což dokazuje ztráta jeho postavení vedoucího „anti-Romneyho“ ve prospěch dosud opomíjeného Newta Gingriche.

Zda-li Cain dokáže setřást všechnu kritiku a prokázat svou nevinu není jasné. Mnohem známější jsou však ideje, s nimiž se snaží oslovit ekonomickou krizí a politickou apatií zasažené voliče. Detailněji je rozebereme v druhé části toho článku.    

Prameny internetové:

   

   

Prameny knižní:

  • Karas, Petr. Kupka, Karel. Atlas prezidentských voleb USA 1904-2004. p3k. Praha 2005.

Odpovědná redaktorka: Bc. Petra Slavíková

Text neprošel jazykovou korekturou

Fotografie převzata z: http://spatialorientationblog.files.wordpress.com/2011/10/herman-cain.jpg


[1] V případě hlavních stran – Demokratické a Republikánské strany – jsou nominace kandidátů do prezidentských voleb (na prezidenta a na viceprezidenta) výsledkem nominačních klání, tzv. primárek. Tzv. primární volby, ve kterých příznivci příslušné strany vybírají delegáty na nominační sjezdy strany, byly poprvé použity v r. 1912. Tento systém výběru kandidátu na prezidenta je velmi komplikovaný a nemá obdoby mimo území USA. Dnes používá institut primárních voleb téměř 40 států USA, v ostatních se uplatňuje tzv. místní casus (více decentralizovaný a vícefázový způsob výběru delegátů). Do r. 1964 se kandidát na prezidenta volil až na nominačních sjezdech stran. Od r. 1968 již nominační sjezdy obou stran pouze potvrzují výsledky primárek a caucusů. Tyto sjezdy se konají v létě v roce voleb, nominační klání začíná již v zimě (jako první se konají v Iowě a New Hampshiru, každé čtyři roky se tak tyto dva nevelké státy stávají centrem pozornosti, neboť místní výsledky napoví mnohé o dalším vývoji primárek. – Citováno z: Karas, Petr. Kupka, Karel. Atlas prezidentských voleb USA 1904-2004. p3k. Praha 2005, str. 4

[2] Čerpáno z: Jacobs, Jennifer. Iowa GOP officials set date for the Republican caucuses: Jan. 3. DesMoinesRegister.com. 17/10/2011. Dostupné na: http://caucuses.desmoinesregister.com/2011/10/17/iowa-gop-officials-set-a-date-for-the-republican-caucuses-jan-3/

[3]  Viz například: http://latimesblogs.latimes.com/washington/2011/08/pawlenty-ends-campaign-after-third-place-straw-poll-finish.html

[4] V překladu „realitní magnát“.

[5] Již od voleb v roce 2008 totiž mezi konzervativními kruhy kolovaly zvěsti, že Obama se ve skutečnosti nenarodil na Hawaii, ale mimo území USA, a jeho nárok na prezidentský úřad je proto nelegitimní.

[6] Více například na: Romney says Christie would be on Vice President list. Reuters. 12/10/2011. Dostupné na: http://www.reuters.com/article/2011/10/12/us-usa-campaign-romney-christie-idUSTRE79B3FZ20111012

[7] Více například na: http://www.huffingtonpost.com/2009/04/15/gov-rick-perry-texas-coul_n_187490.html

[8] Citováno z: CNN Poll: Gingrich soars, Cain drops. CNN Political Ticker. CNN.com. 14/11/2011. Dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2011/11/14/cnn-poll-gingrich-soars-cain-drops/

[9] Citováno z: 2012 Iowa Republican Caucus. RasmussenReports.com. 17/11/2011. Dostupné na: http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/elections/election_2012/election_2012_presidential_election/iowa/2012_iowa_republican_caucus

[10] Citováno z: 2012 Republican Presidential Primary. RasmussenReports.com. 3/11/2011. Dostupné na: http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/elections/election_2012/election_2012_presidential_election/election_2012_republican_presidential_primary

[11] Video je možné shlédnout například na: http://www.huffingtonpost.com/2011/10/31/herman-cain-sings-national-press-club_n_1067783.html

[12] Citováno z: Herman Cain 2012: The Story of a Self-made Man. International Business Times. US. 21/5/2011. Dostupné na: http://www.ibtimes.com/articles/149706/20110521/herman-cain-2012.htm

[13] Tamtéž.

[14] Není-li uvedeno jinak, informace jsou čerpány z: Herman Cain 2012: The Story of a Self-made Man. International Business Times. US. 21/5/2011. Dostupné na: http://www.ibtimes.com/articles/149706/20110521/herman-cain-2012.htm

[15] Čerpáno z: Georgia Election Results. Official Results of the July 20, 2004 Primary Election. Georgia Secretary of State. Updated 13/12/2005. Dostupné na: http://sos.georgia.gov/elections/election_results/2004_0720/0000120.htm

[16] Citováno z: Pappas. Alex. Herman Cain: My wife will not be traditional „campaign wife“. The Daily Caller. 19/5/2011. Dostupné na: http://dailycaller.com/2011/05/19/herman-cain-my-wife-will-not-be-traditional-campaign-wife/

[17] Straw poll – jedná se o nezávazné volby, které mají ukázat rozložení preferencí v jednotlivých státech před započetím série primárek a volebních shromáždění. Ne v každém státě se jich však účastní všichni kandidáti a jejich celková vypovídající hodnota proto není příliš vysoká.

[18] Bacon. Perry. Jr. Herman Cain victory in Fla. straw poll a sign of voter displeasure with GOP field. The Washington Post. Post Politics. 25/9/2011. Dostupné na: http://www.washingtonpost.com/politics/herman-cain-victory-in-fla-straw-poll-a-sign-of-voter-displeasure-with-gop-field/2011/09/25/gIQAFHnnwK_story.html

[19] Grand Old Party je starší název pro Republikánskou stranu.

[20] Tamtéž.

[21] Ve Spojených státech má pojem „liberální“ jiné vyznění než v Evropě. Zatímco Evropané tak označují povětšinou pravicové zastánce volného trhu, v Americe se tento termín váže k demokratické levici, jež má v některých ohledech a při určitém stupni zobecnění blízko k evropskému modelu sociálně-demokratických stran.

[22] Citováno z: Sex and pizzas. The fairy tale of political origin heads toward a sticky end. The Economist. Lexington.From the print edition. 5/11/2011. Dostupné na: http://www.economist.com/node/21536610

[23] Citováno z: Ryan, Lizza. The fringe front-runner. The New Yorker. 31/10/2011. Dostupné na: http://www.newyorker.com/online/blogs/newsdesk/2011/10/the-fringe-frontrunner.html

[24] Více na: Save us form the white knights. Democracy in America. The Economist. 4/11/2011. Dostupné na: http://www.economist.com/blogs/democracyinamerica/2011/11/cain-campaign-0

[25] Detailněji na: Martin, Jonathan. Haberman, Maggie. Plamer, Anna. Vogel. Kenneth. Herman Cain accused by two woman of inappropriate behavior. Politico. 31/10/2011. Dostupné na: http://www.politico.com/news/stories/1011/67194.html

[26] Detailněji na: Rutenberg, Jim. Zeleny, Jeff. McIntire, Mike. Herman Cain Accuser Got a Year´s Salary in Severance Pay. The New York Times. Politics. 1/11/2011. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2011/11/02/us/politics/herman-cain-accuser-got-a-years-salary-in-severance-pay.html?_r=3&pagewanted=all

[27] Data čerpána z: CNN Poll: Gingrich soars, Cain drops. CNN Political Ticker. CNN.com. 14/11/2011. Dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2011/11/14/cnn-poll-gingrich-soars-cain-drops/

Jak citovat tento text?

Železný, Jan. Herman Cain: Republikánský protipól Baracka Obamy? Část 1/2 [online]. E-polis.cz, 28. listopad 2011. [cit. 2016-07-30]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/herman-cain-republikansky-protipol-baracka-obamy-cast-12.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Jan Železný

Autor:

Od září 2011 působí jako zástupce šéfredaktora E-Polis. Narodil se v "revolučním roce" 1989 v Ostrově u Karlových Varů, kde v květnu 2009 maturoval na tamním gymnáziu. Během studia se pravidelně účastnil Pražského studentského summitu - Modelu OSN. Je držitelem prestižní Ceny Bronislavy Müllerové, Ceny Josefa Škvoreckého (v kategorii próza) a několika dalších studentských ocenění. Se svou prací o americké zahraniční politice v meziválečném Vietnamu získal roku 2009 druhé místo na celostátní přehlídce Středoškolské odborné činnosti (SOČ) ve Dvoře Králové. V současné době vyjednává s nakladateli o jejím knižním vydání. Studuje na ZČU v Plzni bakalářské obory Britská a americká studia a Politologie. Ve svých článcích se zabývá především politickým a ekonomickým děním ve Spojených státech amerických a Velké Británii, do jeho zájmu však spadají rovněž země východní Asie. Hovoří anglicky a rusky. Mezi jeho záliby patří studium moderní historie a politiky, je vášnivým čtenářem a hráčem na elektrickou baskytaru. Praktikuje jógu a asijská duchovní cvičení, neblahá osobní zkušenost s českým zdravotnictvím jej rovněž přivedla ke studiu léčitelství a alternativní medicíny. Miluje stará anglická auta a denně sleduje světové finanční trhy. Jeho snem je život a studium ve Velké Británii.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.17 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Přidat komentář

Reklama

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…